Outbekáči slaví Vánoce

Zdravím všechny domů!

Doufám, že jste si všichni užili bezvadné Vánoce! Překvapivě já taky! Sice daleko od domova, bez rodiny a kámošů, ale za to takové, na které asi nikdy nezapomenu :D Ale postupně teda:

Jak jsem psala minule, tak přestože to s naším velkým výletem vypadalo bledě, tak nakonec vše předčilo naše očekávání. Oproti plánům jsme nakonec vyrazili jen já s Honzou (což mělo nepochybnou výhodu, že jsme mohli kecat česky – a že se toho člověk za těch 5500 km v autě navykládá) a taky jsme sehnali bájo káru, pravé auto s pohonem na čtyři kola (což jsme ovšem nevyužívali, abychom ušetřili na benzínu :D. Ale stylově to vypadalo! Nebyly jsme žádné máčky!



Náš roadtrip jsme započali v Cairns, po pobřeží se vrátili do Townsville a potom už se vzdalovali od oceánu směrem na západ až do úplného středu Austrálie zvaného Red Centre. První den jsme dali 900km a druhý 1200, takže jsme se moc nezastavovali teda :D Ono toho po cestě taky tolik k vidění nebylo, až na hornické město Mount Isa, pár vesniček, benzínek a tisíce kilometrů savany. Oproti Evropě opravdu rozdíl. Když po 100 km jedete pořád úplně rovně tak, že ani nemusíte držet volant a potkáte jedno auto, tak každá rádoby zatáčka představuje velké vzrůšo! Benzínky často nejsou a jsou pěkně drahé, takže občas jsme už málem jeli na rezervu, klokani prý rádi skáčou večer pod kola, tak jsme za šera měli pěkně nahnáno a frčeli jako s hnojem. Ale nakonec jsme do slavné Alice Springs v pořádku dorazili a ještě po cestě shlédli slavné Ďáblovy kuličky (kdo nechápe, ať mrkne na rajče).



Přes Alice, kde žije snad víc Aboridžinců než Australanů, a národní parky kolem, jsme zamířili k slavnému Uluru (což je ten velký slavný červený šutr), takže nám to pěkně vyšlo na Štědrý den. Ještě jsme obhlédli majestátní seskupení Katja Tuta a večer se vypravili oslavit Štědrý večer při západu slunce u Uluru. Slavnostní večeře v podobě tuňáka (kapr nebyl k sehnání!!!) a ananasu v čokoládě, provizorní stromeček, který nám všichni záviděli, koledy a dárečky nám pomohli vytvořit pravou vánoční atmosféru. Takže přestože se nám stýskalo po domově, tak jsme si udělali hezký nevšední vánoční večer, na který určitě dlouho nezapomenu. Druhý den ráno jsme si přivstali zavčasu a utíkali na východ slunce, abychom mohli obdivovat další odstíny majestátní hory. Vyšplhat nahoru nám bohužel nakonec nedovolili, tak jsme si aspoň udělali 10km tůrku kolem, což taky stálo za to! Odpoledne jsme ještě stihli Královský Kaňon, který nás hrozně překvapil a uchvátil svou velikostí (Grand Canyon hadr). :D



Po cestě do Jižní Austrálie jsme ještě navštívili hornické město Coober Pedy, kde se těží opál, žije se v podzemí a krajina tam vypadá jako na měsíci. Jako praví drsňáci jsme si tam dokonce pochutnali na pizze s klokanem a emu salámem! Za chvíli jsme už pak byli zpátky u oceánu, v Port Augustě, kde to pořádně fučelo a tak jsme ještě vyrazili do místních národních parků. Nakonec jsme zakotvili v horké Adelaide, odkud teď přejíždím nočním autobusem do Melbourne. Tam konečně snad všichni oslavíme Nový rok, jak bylo původně v plánu.

Takže konečná rekapitulace našeho Outbekáčského roadtripu: 2 češi, 1 Nissan Xtrail, 9 dnů, 5600 km, jeden velký a plno menších šutrů, jeden mega kaňon, několik mrtvých klokanů a krav, 1 mrtvý velbloud a emu, 1 Štědrý večer a plno srandy. Prostě Outback stál určitě zato, opravdu jsme si to užili a byl to nezapomenutelný zážitek. Ať si někdo říká, že Uluru je přechválené, když to vidíte na vlastní oči, tak se vám tají dech. A že Austrálie nejsou jen pláže, korál a Opera v Sydney, to můžu jenom potvrdit. Outback je prostě nejlepší dobrodrůžo!



Jinak přeju všem všechno nejlepší do nového roku 2011 a pořádnou oslavu Silvestra! Než odfrčím do Tasmánie, tak se snad ještě ozvu s nějakým příspěvkem (v Melbourne snad bude lepší připojení než uprostřed pouště). A fotky na rajčeti snad budou taky brzo (i když je musím protřídit, asi se vám nikomu nechce dívat na sto fotek Uluru ve všech odstínech :D).

Zatím šťastný Nový rok!!! Za měsíc jsem skoro doma, už se aj těším :D

Paa Marťa

Poslední dny v tropech

Zdraví všechny do předvánoční ČR!

Tady to na Vánoce jako vůbec nevypadá. Nejenže je tady neuvěřitelné vedro, ale ani žádná výzdoba, slevy, nakupující šílení lidé, fronty atd. Prostě to tady moc neprožívají (to nevím, jestli je dobře nebo špatně). Každopádně my tady stejně Štědrý den nezažijeme, protože budeme uprostřed pouště. Konečně se nám totiž podařilo sehnat auto na naši cestu. Bylo to docela drama, protože všechny auta už byly vyprodané, ale nakonec se na nás usmálo štěstí a zítra odpoledne vyrážíme směr Alice Springs. Za devět dní pak musíme dorazit do Adelaide, což je asi 5000 kilometrů! Ale to je prostě v Austrálii normálka :)

Takže teďka jsme ještě v Cairns, tropickém městě na severu Austrálie, kam jsme se dostali přes Townsville poté, co se Honzovi udělalo líp. V Townsvillu jsme si ještě zajeli na Magnetický tropický ostrov, vyřídili všechny formalitky a do Cairns se dostali přes pláže na východním pobřeží. Taky jsme navštívili nějaké národní parky s vodopády a deštnými lesy, abychom nebyli přeplážování (ono se na nich totiž nedá koupat kvůli těm medůzám! A plavat se tak může jen vyhrazené zasítěné ploše). V jednom národním parku jsme měli úplné safari, protože nejdřív nás úplně zablokovaly hrbaté krávy (asi zkřížené s velbloudem, kterého jsme taky viděli :)), přes cestu nám předběhlo divoké prase a málem jsme přejeli několik ještěrů. Docela prča. Nejlepší výlet jsme si ale dopřáli dneska, kdy jsme konečně vyrazili na slavný Bariérový útes a potápěli se a šnorchlovali mezi tisícemi ryb a živým barevným korálem. Bylo to fakt paráda, člověk si připadá jako v pohádce.

Už se mi klíží oči, tak to bude asi vše. Až se dostanu na internet na delší dobu, tak zkusím popsat, jaké to bylo v poušti, ale do té doby přeju všem VESELÉ VÁNOCE!!!!! Užijte si to i za mě, budu na vás myslet a určitě mi bude smutno!

Zdraví Marťa

První část mega roadtripu – Z deštivého Brisbane do tropického Townsvillu

Zdravím všechny do zimních Čech!

Za deset dní jsou Vánoce, ale teda vůbec mi to nepřijde, protože tady je hrozné vedro, nemám ani jeden dárek, ještě jsem neslyšela žádnou koledu a celkově mě letos vánoční šílenství asi mine. Štědrý večer asi strávím někde uprostřed pouště, tak se budu aspoň těšit na únor doma - snad na mě zbydou nějaké dárečky pod stromečkem :)

Už týden frčíme po východním pobřeží a stihli jsme toho docela dost. Jela jsem s Honzou a spolubydlící Pishum, která se od nás ale včera Townsvillu odpojila(proto jsme tak valili) a my jsme nakonec zůstali sami dva, protože zbytek naší výpravy (dva němci, co měli jet s námi), měl autonehodu (naštěstí se jim vůbec nic nestalo) při které zničili auto a museli zbytek výletu zrušit. Takže se s nimi uvidím až na Nový rok v Melbourne.



My jsme teda zatím stihli ujet asi asi 1300 po pobřeží. Nejdřív jsme se vydali na Sunshine Coast, kde jsme nocovali u 90-ti letého čecha pana Zdeňka, který nám vyprávěl plno historek, jak za války utekl do Austrálie a bylo to fakt zajímavé. Pak jsme přes národní park v Noose přejeli až do Bundabergu, kde jsme večer pozorovali velké mořské želvy, které na pláži kladly vejce a místní dobrovolnící jim je hned pod zadkem kradli, aby je přemístili do bezpečnější lokace. V městě rumu jsme pak zůstali i celý další den, vyřizovali vše možné a čekali, jak se vyřeší ta nešťastná nehoda. Když jsme zjistili, že Simon a Susana se k nám nakonec nepřidají, tak jsme se vydali sami dál na sever. Na pobřeží jsme obdivovali nádherné vesničky Agnes Water a 1770 (ano, to je jméno vesnice – v tom roce tam připlul kapitán Cook), ve vnitrozemí jezera a večer se zastavili v „hlavním městě hovězího“ – Rockhamptonu, kde jsme si dali k večeři pořádný steak!

Z Rockhamptonu jsme se šinuli dál do tropů až k městu Mackay. V neděli nám počasí moc nepřálo, a tak jsme jeli do národního parku na ptakopysky, které jsme sice nepotkali, ale i tak jsme si užili hory a nádherné výhledy. Večer jsme se pak konečně dostali do Airlie Beach, což je letovisko u ostrovů Whitsundays. Ty jsou vyhlášené svou krásou v blízkosti Velkého bariérového útesu (i když je to dost zavádějící, protože v těchto místech je korál až 100 km od pobřeží) a taky teda svou vysokou cenou. My jsme ale dobří vyjednavači a tak jsme si usmlouvali na pondělí jednodenní výlet kolem ostrovů za docela dobrou cenu (možná proto, že mělo celý den pršet). Štěstí se na nás ale usmálo, takže z pondělka se vyklubal nádherný den a my jsme si mohli užít super výlet. Viděli jsme neuvěřitelně bílé pláže ze siliciového písku, deštný prales, plno ostrovů a taky jsme si zašnorchlovali na korálu, takže jsme viděla hrozně moc ryb (naprosto všech barev!). A dokonce mi vůbec nebylo zle (pokrok od Sydney a mé velrybářské výpravy). Navíc v moři na severu Austrálie jsou teď všude nebezpečné medůzy, takže koupat se člověk může jen ve speciálním oblečku, který byl fakt žůžo a ze šnorchlování a koupání hned udělal naprosto jiný zážitek :)



Tak to by zatím asi bylo vše. Ve zkratce nám počasí docela přeje, zdraví moc neslouží (nejdřív bolelo v krku mě a teď je zle Honzovi), ale srandu máme! Škoda, že už nás teď opustila Pishum a zůstali jsme sami….ale aspoň si uděláme české Vánoce uprostřed Austrálie. Fotky se budu snažit nahrát brzo na rajče a ještě než se za týden vydáme do vnitrozemí, tak se pokusím napsat ještě nějaké příhody!

Velkou pusu posílá Marťa

BULA aneb vítejte na Fidži

Zdravím všechny čtenáře za oceán! Omlouvám se za prodlevu, ale doteď jsem neměla přístup na internet a ani čas psát blog a teď už se zase nacházím na cestě směr sever Austrálie. Ale musím vás informovat o svých dobrodružstvích!

Teda popsat celých 12 dní na Fidži v jednom příspěvku je dost náročné, ale pokusím se to zkrátit. Hlavně vás nechci provokovat, když je prý doma už pěkná zima :-) Ale jedním slovem: paráda. Abyste byli v obraze tak Fidži se skládá z 333 ostrovů, z nichž jsme teda sice navštívili jen dva, ale stálo to zato. V listopadu začíná sezóna dešťů a fakt nám prvních pár dní docela pršelo a dokonce nám hrozil cyklón. Vzrůšo. Ale počasí se nakonec zlepšilo a pěkné na nás pařilo sluníčko. Prvních pár dní jsme strávili na ostrově Mana a pořádně se váleli. Ostrov byl nádherný, přesně jak jsem si představovala exotiku, takže jediné co nám zbývalo bylo koupat se v tyrkysovém moři, kajakovat kolem ostrova, procházet se po pláži, popíjet pivo, tančit nebo pozorovat hvězdy. Taky jsem si vyzkoušela potápění a viděla korál, plno ryb a želv a při rybaření dokonce chytila velkou rybu, kterou jsem si hned dala k večeři!

Při plavbách na lodi jsme viděli plno ostatních ostrovů (dokonce i ten, na kterém se natáčel Trosečník s Tomem Hanksem) a jelikož jsme usoudili, že všechny jsou si podobné a už nás nebaví válet se, tak jsme se na druhou půlku pobytu vydali na vzrušující cestu kolem hlavního ostrova Viti Levu. Pronajali jsme si auto a za pět dní objeli celý ostrov a viděli pravé Fidži. Po polních cestách jsme se dostali i do hor ve vnitrozemí, seznámili se s fidžijskýma klukama, kteří nám ukázali, jak se leze na kokosové palmy, vylezli na písečné duny, nakoupili tuny exotického ovoce za babku na trhách, málem zmrzli v indickém kině a kempovali, kde se dalo. Poslední den jsme se na pláži seznámili s místními obyvateli a strávili u nich noc s pravou ostrovní večeří. Fidžané jsou hrozně milí, všichni se zdraví Bula (ahoj) a hrozně rádi se vším pomůžou. Navíc všichni mluví anglicky, takže to je super. Cítili jsme se proto dost bezpečně a kromě komárů nás snad nic nehrozilo. I když naše cesta přes vnitrozemí po písečné silnici, kde jsme byli asi první cizinci bez pohonu na čtyři kola a málem jsme odvařili auto, místní dost pobavila.

Tak to by tak ve zkratce byly hlavní zážitky, přestože se toho událo hrozně moc a všechno se to vůbec nedá popsat. Fidži je prostě úplná exotika uprostřed Pacifiku a předtím jsem si vůbec nemohla představit, že bych se tam podívala. Ale určitě to stálo za to a bylo to něco jiného než Austrálie, kde se teď znovu nacházím. Teď sedím v autě směr Bundaberg, kde chceme dnes večer pozorovat želvy (snad budeme mít štěstí) a ženeme se na sever do tropů! Teď už mám s sebou počítač, tak snad budu víc připojitelná a budu vás moct průběžně informovat o dalších cestách. Zatím mrkněte na rajče a dejte vědět, jak doma válčíte se sněhem!

Velkou australskou pusu posílá vaše Marťa