BULA aneb vítejte na Fidži

Zdravím všechny čtenáře za oceán! Omlouvám se za prodlevu, ale doteď jsem neměla přístup na internet a ani čas psát blog a teď už se zase nacházím na cestě směr sever Austrálie. Ale musím vás informovat o svých dobrodružstvích!

Teda popsat celých 12 dní na Fidži v jednom příspěvku je dost náročné, ale pokusím se to zkrátit. Hlavně vás nechci provokovat, když je prý doma už pěkná zima :-) Ale jedním slovem: paráda. Abyste byli v obraze tak Fidži se skládá z 333 ostrovů, z nichž jsme teda sice navštívili jen dva, ale stálo to zato. V listopadu začíná sezóna dešťů a fakt nám prvních pár dní docela pršelo a dokonce nám hrozil cyklón. Vzrůšo. Ale počasí se nakonec zlepšilo a pěkné na nás pařilo sluníčko. Prvních pár dní jsme strávili na ostrově Mana a pořádně se váleli. Ostrov byl nádherný, přesně jak jsem si představovala exotiku, takže jediné co nám zbývalo bylo koupat se v tyrkysovém moři, kajakovat kolem ostrova, procházet se po pláži, popíjet pivo, tančit nebo pozorovat hvězdy. Taky jsem si vyzkoušela potápění a viděla korál, plno ryb a želv a při rybaření dokonce chytila velkou rybu, kterou jsem si hned dala k večeři!

Při plavbách na lodi jsme viděli plno ostatních ostrovů (dokonce i ten, na kterém se natáčel Trosečník s Tomem Hanksem) a jelikož jsme usoudili, že všechny jsou si podobné a už nás nebaví válet se, tak jsme se na druhou půlku pobytu vydali na vzrušující cestu kolem hlavního ostrova Viti Levu. Pronajali jsme si auto a za pět dní objeli celý ostrov a viděli pravé Fidži. Po polních cestách jsme se dostali i do hor ve vnitrozemí, seznámili se s fidžijskýma klukama, kteří nám ukázali, jak se leze na kokosové palmy, vylezli na písečné duny, nakoupili tuny exotického ovoce za babku na trhách, málem zmrzli v indickém kině a kempovali, kde se dalo. Poslední den jsme se na pláži seznámili s místními obyvateli a strávili u nich noc s pravou ostrovní večeří. Fidžané jsou hrozně milí, všichni se zdraví Bula (ahoj) a hrozně rádi se vším pomůžou. Navíc všichni mluví anglicky, takže to je super. Cítili jsme se proto dost bezpečně a kromě komárů nás snad nic nehrozilo. I když naše cesta přes vnitrozemí po písečné silnici, kde jsme byli asi první cizinci bez pohonu na čtyři kola a málem jsme odvařili auto, místní dost pobavila.

Tak to by tak ve zkratce byly hlavní zážitky, přestože se toho událo hrozně moc a všechno se to vůbec nedá popsat. Fidži je prostě úplná exotika uprostřed Pacifiku a předtím jsem si vůbec nemohla představit, že bych se tam podívala. Ale určitě to stálo za to a bylo to něco jiného než Austrálie, kde se teď znovu nacházím. Teď sedím v autě směr Bundaberg, kde chceme dnes večer pozorovat želvy (snad budeme mít štěstí) a ženeme se na sever do tropů! Teď už mám s sebou počítač, tak snad budu víc připojitelná a budu vás moct průběžně informovat o dalších cestách. Zatím mrkněte na rajče a dejte vědět, jak doma válčíte se sněhem!

Velkou australskou pusu posílá vaše Marťa