Outbekáči slaví Vánoce

Zdravím všechny domů!

Doufám, že jste si všichni užili bezvadné Vánoce! Překvapivě já taky! Sice daleko od domova, bez rodiny a kámošů, ale za to takové, na které asi nikdy nezapomenu :D Ale postupně teda:

Jak jsem psala minule, tak přestože to s naším velkým výletem vypadalo bledě, tak nakonec vše předčilo naše očekávání. Oproti plánům jsme nakonec vyrazili jen já s Honzou (což mělo nepochybnou výhodu, že jsme mohli kecat česky – a že se toho člověk za těch 5500 km v autě navykládá) a taky jsme sehnali bájo káru, pravé auto s pohonem na čtyři kola (což jsme ovšem nevyužívali, abychom ušetřili na benzínu :D. Ale stylově to vypadalo! Nebyly jsme žádné máčky!



Náš roadtrip jsme započali v Cairns, po pobřeží se vrátili do Townsville a potom už se vzdalovali od oceánu směrem na západ až do úplného středu Austrálie zvaného Red Centre. První den jsme dali 900km a druhý 1200, takže jsme se moc nezastavovali teda :D Ono toho po cestě taky tolik k vidění nebylo, až na hornické město Mount Isa, pár vesniček, benzínek a tisíce kilometrů savany. Oproti Evropě opravdu rozdíl. Když po 100 km jedete pořád úplně rovně tak, že ani nemusíte držet volant a potkáte jedno auto, tak každá rádoby zatáčka představuje velké vzrůšo! Benzínky často nejsou a jsou pěkně drahé, takže občas jsme už málem jeli na rezervu, klokani prý rádi skáčou večer pod kola, tak jsme za šera měli pěkně nahnáno a frčeli jako s hnojem. Ale nakonec jsme do slavné Alice Springs v pořádku dorazili a ještě po cestě shlédli slavné Ďáblovy kuličky (kdo nechápe, ať mrkne na rajče).



Přes Alice, kde žije snad víc Aboridžinců než Australanů, a národní parky kolem, jsme zamířili k slavnému Uluru (což je ten velký slavný červený šutr), takže nám to pěkně vyšlo na Štědrý den. Ještě jsme obhlédli majestátní seskupení Katja Tuta a večer se vypravili oslavit Štědrý večer při západu slunce u Uluru. Slavnostní večeře v podobě tuňáka (kapr nebyl k sehnání!!!) a ananasu v čokoládě, provizorní stromeček, který nám všichni záviděli, koledy a dárečky nám pomohli vytvořit pravou vánoční atmosféru. Takže přestože se nám stýskalo po domově, tak jsme si udělali hezký nevšední vánoční večer, na který určitě dlouho nezapomenu. Druhý den ráno jsme si přivstali zavčasu a utíkali na východ slunce, abychom mohli obdivovat další odstíny majestátní hory. Vyšplhat nahoru nám bohužel nakonec nedovolili, tak jsme si aspoň udělali 10km tůrku kolem, což taky stálo za to! Odpoledne jsme ještě stihli Královský Kaňon, který nás hrozně překvapil a uchvátil svou velikostí (Grand Canyon hadr). :D



Po cestě do Jižní Austrálie jsme ještě navštívili hornické město Coober Pedy, kde se těží opál, žije se v podzemí a krajina tam vypadá jako na měsíci. Jako praví drsňáci jsme si tam dokonce pochutnali na pizze s klokanem a emu salámem! Za chvíli jsme už pak byli zpátky u oceánu, v Port Augustě, kde to pořádně fučelo a tak jsme ještě vyrazili do místních národních parků. Nakonec jsme zakotvili v horké Adelaide, odkud teď přejíždím nočním autobusem do Melbourne. Tam konečně snad všichni oslavíme Nový rok, jak bylo původně v plánu.

Takže konečná rekapitulace našeho Outbekáčského roadtripu: 2 češi, 1 Nissan Xtrail, 9 dnů, 5600 km, jeden velký a plno menších šutrů, jeden mega kaňon, několik mrtvých klokanů a krav, 1 mrtvý velbloud a emu, 1 Štědrý večer a plno srandy. Prostě Outback stál určitě zato, opravdu jsme si to užili a byl to nezapomenutelný zážitek. Ať si někdo říká, že Uluru je přechválené, když to vidíte na vlastní oči, tak se vám tají dech. A že Austrálie nejsou jen pláže, korál a Opera v Sydney, to můžu jenom potvrdit. Outback je prostě nejlepší dobrodrůžo!



Jinak přeju všem všechno nejlepší do nového roku 2011 a pořádnou oslavu Silvestra! Než odfrčím do Tasmánie, tak se snad ještě ozvu s nějakým příspěvkem (v Melbourne snad bude lepší připojení než uprostřed pouště). A fotky na rajčeti snad budou taky brzo (i když je musím protřídit, asi se vám nikomu nechce dívat na sto fotek Uluru ve všech odstínech :D).

Zatím šťastný Nový rok!!! Za měsíc jsem skoro doma, už se aj těším :D

Paa Marťa

Poslední dny v tropech

Zdraví všechny do předvánoční ČR!

Tady to na Vánoce jako vůbec nevypadá. Nejenže je tady neuvěřitelné vedro, ale ani žádná výzdoba, slevy, nakupující šílení lidé, fronty atd. Prostě to tady moc neprožívají (to nevím, jestli je dobře nebo špatně). Každopádně my tady stejně Štědrý den nezažijeme, protože budeme uprostřed pouště. Konečně se nám totiž podařilo sehnat auto na naši cestu. Bylo to docela drama, protože všechny auta už byly vyprodané, ale nakonec se na nás usmálo štěstí a zítra odpoledne vyrážíme směr Alice Springs. Za devět dní pak musíme dorazit do Adelaide, což je asi 5000 kilometrů! Ale to je prostě v Austrálii normálka :)

Takže teďka jsme ještě v Cairns, tropickém městě na severu Austrálie, kam jsme se dostali přes Townsville poté, co se Honzovi udělalo líp. V Townsvillu jsme si ještě zajeli na Magnetický tropický ostrov, vyřídili všechny formalitky a do Cairns se dostali přes pláže na východním pobřeží. Taky jsme navštívili nějaké národní parky s vodopády a deštnými lesy, abychom nebyli přeplážování (ono se na nich totiž nedá koupat kvůli těm medůzám! A plavat se tak může jen vyhrazené zasítěné ploše). V jednom národním parku jsme měli úplné safari, protože nejdřív nás úplně zablokovaly hrbaté krávy (asi zkřížené s velbloudem, kterého jsme taky viděli :)), přes cestu nám předběhlo divoké prase a málem jsme přejeli několik ještěrů. Docela prča. Nejlepší výlet jsme si ale dopřáli dneska, kdy jsme konečně vyrazili na slavný Bariérový útes a potápěli se a šnorchlovali mezi tisícemi ryb a živým barevným korálem. Bylo to fakt paráda, člověk si připadá jako v pohádce.

Už se mi klíží oči, tak to bude asi vše. Až se dostanu na internet na delší dobu, tak zkusím popsat, jaké to bylo v poušti, ale do té doby přeju všem VESELÉ VÁNOCE!!!!! Užijte si to i za mě, budu na vás myslet a určitě mi bude smutno!

Zdraví Marťa

První část mega roadtripu – Z deštivého Brisbane do tropického Townsvillu

Zdravím všechny do zimních Čech!

Za deset dní jsou Vánoce, ale teda vůbec mi to nepřijde, protože tady je hrozné vedro, nemám ani jeden dárek, ještě jsem neslyšela žádnou koledu a celkově mě letos vánoční šílenství asi mine. Štědrý večer asi strávím někde uprostřed pouště, tak se budu aspoň těšit na únor doma - snad na mě zbydou nějaké dárečky pod stromečkem :)

Už týden frčíme po východním pobřeží a stihli jsme toho docela dost. Jela jsem s Honzou a spolubydlící Pishum, která se od nás ale včera Townsvillu odpojila(proto jsme tak valili) a my jsme nakonec zůstali sami dva, protože zbytek naší výpravy (dva němci, co měli jet s námi), měl autonehodu (naštěstí se jim vůbec nic nestalo) při které zničili auto a museli zbytek výletu zrušit. Takže se s nimi uvidím až na Nový rok v Melbourne.



My jsme teda zatím stihli ujet asi asi 1300 po pobřeží. Nejdřív jsme se vydali na Sunshine Coast, kde jsme nocovali u 90-ti letého čecha pana Zdeňka, který nám vyprávěl plno historek, jak za války utekl do Austrálie a bylo to fakt zajímavé. Pak jsme přes národní park v Noose přejeli až do Bundabergu, kde jsme večer pozorovali velké mořské želvy, které na pláži kladly vejce a místní dobrovolnící jim je hned pod zadkem kradli, aby je přemístili do bezpečnější lokace. V městě rumu jsme pak zůstali i celý další den, vyřizovali vše možné a čekali, jak se vyřeší ta nešťastná nehoda. Když jsme zjistili, že Simon a Susana se k nám nakonec nepřidají, tak jsme se vydali sami dál na sever. Na pobřeží jsme obdivovali nádherné vesničky Agnes Water a 1770 (ano, to je jméno vesnice – v tom roce tam připlul kapitán Cook), ve vnitrozemí jezera a večer se zastavili v „hlavním městě hovězího“ – Rockhamptonu, kde jsme si dali k večeři pořádný steak!

Z Rockhamptonu jsme se šinuli dál do tropů až k městu Mackay. V neděli nám počasí moc nepřálo, a tak jsme jeli do národního parku na ptakopysky, které jsme sice nepotkali, ale i tak jsme si užili hory a nádherné výhledy. Večer jsme se pak konečně dostali do Airlie Beach, což je letovisko u ostrovů Whitsundays. Ty jsou vyhlášené svou krásou v blízkosti Velkého bariérového útesu (i když je to dost zavádějící, protože v těchto místech je korál až 100 km od pobřeží) a taky teda svou vysokou cenou. My jsme ale dobří vyjednavači a tak jsme si usmlouvali na pondělí jednodenní výlet kolem ostrovů za docela dobrou cenu (možná proto, že mělo celý den pršet). Štěstí se na nás ale usmálo, takže z pondělka se vyklubal nádherný den a my jsme si mohli užít super výlet. Viděli jsme neuvěřitelně bílé pláže ze siliciového písku, deštný prales, plno ostrovů a taky jsme si zašnorchlovali na korálu, takže jsme viděla hrozně moc ryb (naprosto všech barev!). A dokonce mi vůbec nebylo zle (pokrok od Sydney a mé velrybářské výpravy). Navíc v moři na severu Austrálie jsou teď všude nebezpečné medůzy, takže koupat se člověk může jen ve speciálním oblečku, který byl fakt žůžo a ze šnorchlování a koupání hned udělal naprosto jiný zážitek :)



Tak to by zatím asi bylo vše. Ve zkratce nám počasí docela přeje, zdraví moc neslouží (nejdřív bolelo v krku mě a teď je zle Honzovi), ale srandu máme! Škoda, že už nás teď opustila Pishum a zůstali jsme sami….ale aspoň si uděláme české Vánoce uprostřed Austrálie. Fotky se budu snažit nahrát brzo na rajče a ještě než se za týden vydáme do vnitrozemí, tak se pokusím napsat ještě nějaké příhody!

Velkou pusu posílá Marťa

BULA aneb vítejte na Fidži

Zdravím všechny čtenáře za oceán! Omlouvám se za prodlevu, ale doteď jsem neměla přístup na internet a ani čas psát blog a teď už se zase nacházím na cestě směr sever Austrálie. Ale musím vás informovat o svých dobrodružstvích!

Teda popsat celých 12 dní na Fidži v jednom příspěvku je dost náročné, ale pokusím se to zkrátit. Hlavně vás nechci provokovat, když je prý doma už pěkná zima :-) Ale jedním slovem: paráda. Abyste byli v obraze tak Fidži se skládá z 333 ostrovů, z nichž jsme teda sice navštívili jen dva, ale stálo to zato. V listopadu začíná sezóna dešťů a fakt nám prvních pár dní docela pršelo a dokonce nám hrozil cyklón. Vzrůšo. Ale počasí se nakonec zlepšilo a pěkné na nás pařilo sluníčko. Prvních pár dní jsme strávili na ostrově Mana a pořádně se váleli. Ostrov byl nádherný, přesně jak jsem si představovala exotiku, takže jediné co nám zbývalo bylo koupat se v tyrkysovém moři, kajakovat kolem ostrova, procházet se po pláži, popíjet pivo, tančit nebo pozorovat hvězdy. Taky jsem si vyzkoušela potápění a viděla korál, plno ryb a želv a při rybaření dokonce chytila velkou rybu, kterou jsem si hned dala k večeři!

Při plavbách na lodi jsme viděli plno ostatních ostrovů (dokonce i ten, na kterém se natáčel Trosečník s Tomem Hanksem) a jelikož jsme usoudili, že všechny jsou si podobné a už nás nebaví válet se, tak jsme se na druhou půlku pobytu vydali na vzrušující cestu kolem hlavního ostrova Viti Levu. Pronajali jsme si auto a za pět dní objeli celý ostrov a viděli pravé Fidži. Po polních cestách jsme se dostali i do hor ve vnitrozemí, seznámili se s fidžijskýma klukama, kteří nám ukázali, jak se leze na kokosové palmy, vylezli na písečné duny, nakoupili tuny exotického ovoce za babku na trhách, málem zmrzli v indickém kině a kempovali, kde se dalo. Poslední den jsme se na pláži seznámili s místními obyvateli a strávili u nich noc s pravou ostrovní večeří. Fidžané jsou hrozně milí, všichni se zdraví Bula (ahoj) a hrozně rádi se vším pomůžou. Navíc všichni mluví anglicky, takže to je super. Cítili jsme se proto dost bezpečně a kromě komárů nás snad nic nehrozilo. I když naše cesta přes vnitrozemí po písečné silnici, kde jsme byli asi první cizinci bez pohonu na čtyři kola a málem jsme odvařili auto, místní dost pobavila.

Tak to by tak ve zkratce byly hlavní zážitky, přestože se toho událo hrozně moc a všechno se to vůbec nedá popsat. Fidži je prostě úplná exotika uprostřed Pacifiku a předtím jsem si vůbec nemohla představit, že bych se tam podívala. Ale určitě to stálo za to a bylo to něco jiného než Austrálie, kde se teď znovu nacházím. Teď sedím v autě směr Bundaberg, kde chceme dnes večer pozorovat želvy (snad budeme mít štěstí) a ženeme se na sever do tropů! Teď už mám s sebou počítač, tak snad budu víc připojitelná a budu vás moct průběžně informovat o dalších cestách. Zatím mrkněte na rajče a dejte vědět, jak doma válčíte se sněhem!

Velkou australskou pusu posílá vaše Marťa

Práááázdniny!

Hurá!!!

Tak dneska jsem měla poslední zkoušku!!! To znamená, že odteď mám až do 14.2. prázdníny!!! Nezáviďtě, určitě si to zasloužím, skoro sem neměla prázdniny v létě :) Přesně za týden odjíždím z Brisbane a vydávám se na svoje velké cestování po Oceánii. Už se vůbec nemůžu dočkat, poslední dny sem se nemohla už vůbec učit, všichni už měli volno a měla jsem už plnou hlavu cestování. No ale snad ty zkoušky nějak dopadly....

Abyste měli představu, tak všechny zkoušky tady byly písemné a většina esejového typu. Takže člověk sedne a dvě hodiny píše v kuse eseje. Což teda bez přípravy, pouze s papírovým slovníkem (kde hledat jedno slovíčko trvá týden, takže se na to radši vykašlete), v ruce a bez možnosti přepisovat a doplňovat jako ve wordu je teda fakt zábava :) Pokud budou hodnotit i mou úroveň angličtiny (jakože určitě budou), tak to bude veselé, protože jsem si to po sobě nestihla ani přečíst. Jinak zkoušky jsou tady trochu jiné, žádné taháky, opisování (ono u těch esejí je to vlastně docela jedno), termín zkoušek je jen jeden a někdy s píšou v 6 večer. Vzrůšo co? :) Výsledky budou až za dva týdny, ale snad bych měla projít vším, takže už to fakt hážu za hlavu a soustředím se pouze na prázdninování!

Teďka už mě čekají jen nějaké rozlučkové večírky (i když plno lidí už odjelo pryč, protože jim zkoušky končily dřív), vyřizování různých věcí než odjedu, poslední dny v práci a poslední možnost navštívit místa v okolí, kde jsem ještě nebyla. Takže si to musím ještě užít. Smutno mi je, že už to končí a odjedu z Brisbane, protože to tady bylo bezva...ale na druhou stranu, teď začíná druhá část mého pobytu, což je dlouho očekávané cestování, tak se hrozně těším! Většinu kamarádů tady stejně mám z Evropy, tak se snad brzo uvidíme (nejspíš v Kodani nebo Německu :)) a s některými odjiždím cestovat, takže zas tak dojemné loučení nebude. Ale uběhlo to jako voda (sice teď jak jsem se učila, se to dost táhlo...ale jinak :)!!!

Ještě si mi všichni ozvěte, jak se máte, než se vydám na cesty, jelikož pak už nebudu mít tolik připojení k internetu a budu ráda, když se k němu občas dostanu. A určitě chci ještě vědět, co nového doma! Tak prosím napište! Jinak se mějte krásně a těšte se na další příspěvek asi už z Fidži :D

Paa Marťas

Krokodýli, komáři, hadi a pot - roadtrip v Severním Territoriu!

Hurá všichni doma!

Zdravím z opět z Brisbane! A konečně mám pořádně zážitky! Jak jsem avizovala v posledním příspěvku, tak minulý týden jsme se s několika kamarády (čech Honza, němec Simon, francouzska Pishum a dánka Anna) vypravili na velký roadtrip kolem Darwinu! Pro neznalé připomínám, že Darwin se nachází skoro uplně nejvíc na severu v tropech. Let tam z Brisbane trvá 4 hodiny, cože je dál než většinou člověk letí po Evropě. Celý rok je tam neuvěřitelné vedro (asi 35 stupňů ve stínu a až 45 na slunku) a hrozné vlhko! Upřimně přiznávám, že jsem se v životě nepotila jak tam. Přestože jsme vstávali v 7, tak od rána pařilo slunko jako v poledne (ale teda v poledne to bylo ještě horší) a v noci si člověk připadal, že spí v sauně :) Ale postupně!



Naše dobrodrůžo začalo, když jsme s klukama dorazili do Darwinu, vybrali v půjčovně auto a sehnali mapy a průvodce (ano, předem jsme totiž něměli vůbec nic naplánovaného - australský styl cestování). Druhý den dorazily holky, takže parta byla kompletní a my mohli vyrazit na naši okružní cestu kolem národních parků! Nejdřív jsme zamířili do největšího australského parku Kakadu, který byl dřív obydlím aborižinců (takže sem zde nachází až 18 000 let staré malby). Protože jsme ale přijeli na začátku deštivého období (i když nám pršelo jen dvakrát - a při tom parnu to člověk velmi ocenil), tak byli některé části parku zavřené a jiné dostupné jen s pohonem na všechny čtyři kola (což jsme my němeli). Ještě než jsme tam ale dorazili, tak jsme se zastavili na řece Adelaide a vydali se na plavbu zvanou Skákající krokodýli!

Jen pro upřesnění dodávám, že v Austrálii žijí dva druhy krokodýlů - menší a celkem neškodní sladkovodní a až 6 metrů velcí mořští (kteří, ale žijí hlavně v řekách a i ve sladké vodě) a kteří jsou dost agresivní. Právě v Severním teritoriu je jich všude plno, takže se nesmí nidke plavat a všude jsou cedule se zákazem přibližování k vodě, protože už tam sežrali několik lidí (vzkaz pro babičku : neboj, ja žiju :). No a na této lidi krmí krokodýli z takové tyče a ti pak skáčou pro maso pěkně vysoko, takže je to docela vzrůšo! Nám se jich podařilo vidět plno a dokonce i největšího 6 metrového macka na celé řece!



Byl to takový zážitek, že jsem pak byli docela rádi, že už jsme žádného jiného nikde něviděli :) Další dny jsem teda strávili v Kakadu, kde jsme kempovali a chodili na tůrky. V tom vedru to byl opravdu zážitek, pokaždé jsme táhli aspoň 10 litrů vody a pili každých 10 minut, stříkali se pořád repelentem proti komárům (i když na muchy, kterých tam bylo asi milión vůbec nezabíral) a natírali se krémem s faktorem 30+. Viděli sme nádhernou přírodu, úchvatné vyhlídky, malby na skalách, jezera, klokany, walabi (malé klokany), plno ptáků, nějakého hada a ještěrky atd.! V dalších dnech jsme ještě navštívili park Nitmiluk, kde jsme se v noci koupali (a málem sme si cvrkli strachy, že tam jsou někde krokodýli, přestože cedule řikaly, že se tam koupat může, protože krokodýli chytli a odvezli pryč - no ale člověk nikdy neví!!!) a kde jsme se vydali na největší tůrku (pozor celých 8 km!!! - každý kilometr v tropech se totiž musí vynásobit 5, aby ste si dokázali představit jak náročné to bylo). Poslední den jsme pak strávili v parku Litchfield plném nádherných vodopádů a koupání!



Poslední den jsme pak zůstali ještě s Honzou sami v Darwinu, kde jsme se koupali na jediné zabezpečěné plážičce (protože v moři nejsou sice krokodýli, ale zase smrtelně žahající medůzy - no prostě v Austrálii je to se zvířatama docela nebezpečno). Celkově to byl ale uplně super výlet, přestože v noci jsem pokaždé vypotila ve stanu tak 10 litrů potu (fakt sem měl durch mokré tričko!), málem nám došel benzín, poslední den nám došlo jídlo, tak sme byli každý na jednom jablku a toustovém chlebě, pořád sem se bála, že nás uštkne had a nohy sem měla od komárů uplně doštípané! Konečně jsem ale viděla opravdovou Austrálii, kde jsou silnice po kterých nikdo hodinu nejede (kromě silničních vlaků, což jsou kaminony se 4 přívěsi za sebou), pusto, vedro, nádherná příroda a zvířata všude kolem! Hrozně mě to navnadilo na další cestování, tak už se nemůžu dočkat až zase vyrazíme na roadtrip.

Jinak ale hned po návratu jsem nezahálela a pracovala v kuse celé tři dny! Se svatbama se tady roztrhl pytel, takže v sobotu jsem strávila celý den na velké italské svatbě, kde se tančilo, zpívalo a pilo o sto šest a konečně mi to trochu připomnělo české oslavy :) Teď mám zkoušky a už mi zbývají asi jen poslední 3 týdny v Brisbane než odletím na Fidži! Hrozně se to krátí! Ale jak říkám, jsem hrozně natěšená na to cestování, takže to bude bezva! Zatím to teda pořád vypadá, že na českou (teda rakoskou půdu) došlápnu 1.února..pokud fakt nezkrachuju a nebudu muset odjet dříve! Ale snad ne, protože je toho tady tolik k vidění :)

Tak teď už jen přežít ty zkoušky! Brzo se ozvu, co ještě nového v Brisbane a pak už snad můžete těšit na pravý cestovatelský blog :)

Vaše klokanice Marťa

Prší, prší, jen se leje!

Zdravím všechny za oceán!

Konečně mám chvíli volna, kdy můžu bez výčitek napsat něco na blog. Do teď jsem totiž měla plné ruce práce se všemi věcmi do školy a s číšnicováním, ale ve čtvrtek jsem oficiálně odevzdala poslední esej a teď už mám volno až do první zkoušky, kterou mám 9.11. Musím říct, že už jsem toho vysedávání v knihovně a vstávání brzo ráno měla teda docela plné zuby. Navíc mi přišlo, že styl psaní prací tady na univerzitě je dost odlišný od toho na co jsem zvyklá z domu, takže přestože jsem si se vším dala dost práce, tak jsem stejně neměla pocit, že to bude moc vydařené. Jde totiž hlavně o to přečíst milion akademických a vědeckých článků a pak z nich vytvořit dílo, které bude hlavně dobře odcitované :) No ale nic, už je to za mnou, aspoň nějaká nová zkušenost :)

Takže abych pravdu řekla, tak od posledního příspěvku se nic moc zajímavého neudálo. Chodila jsem hlavně hodně do práce, protože nám začala pěkně nabytá sezóna, takže jsem se aspoň odreagovala od psaní. A ono navíc taky toho nebylo zas tolik k dělání, protože poslední dobou máme v Brisbane příšerné počasí. Vůbec to není Sunshine State, jak to propagují! Slunko během posledního měsíce svítilo tak pětkrát a jinak skoro pořád prší. Už toho začínám mít dost, jelikož furt všichni říkají, ať si ten déšť užijeme, že pak bude vedro k nevydržení, ale to už poslouchám skoro dva měsíce a pořád nic :)

Jinak ale teď v úterý konečně jedu na výlet, jelikož letíme na týden do Darwinu, což jsou tropi na severu Austrálie. Jedem s partou kámošů, chceme projezdit místní národní parky a pořádně si odpočinout od školy. Tak doufám, že si užijeme fajn počasí a nebude nám pršet. Pak se ozvu se zážitkama konečně. Další tři týdny mě pak čekají zkoušky a hodně práce, abych si vydělala nějaké peníze na cestování, takže si to teď musím užít a pořádně se odreagovat!

No a celkově se mi to tady už krátíííí, ach jo. V Brisbane už budu jen něco přes měsíc a celkově už jsem se přehoupla přes polovinu pobytu. Hrozně to letí!!! Ale už se těším aj na vás domů :)

Zatím paaa M.

Fraser Island

Tak předevčírem jsem se vrátila z mé první (a asi taky poslední) biologické expedice, která se konala na ostrově Fraser! A přestože to nebyla žádná flákárna, tak jsem si to hrozně užila a bylo to bezva! Ale popořadě:

Naše skupinka 50 biologů se nejdřív sešla ve čtvrtek ráno v kampusu, kde jsme naskákali do džípů se svými bágly a vyrazili asi 4 hoďky směrem na sever. Džípy s pohonem na všechny čtyři kola byly určitě potřeba, protože Fraser Island je největší písečný ostrov na světě, takže je všechno z písku, hlavní "dálnice" vede po pláži a cesta po písečných vnitrozemských cestách připomíná ralley! Brzy po příjezdu jsme se ubytovali ve stanech v kempu Dilii a vyrazili na první průzkum pláže. Bylo sice trochu zataženo (ale na to, že předpověd byla déšť na celý týden, tak bylo počasí fajn), ale to nevadilo, protože na Fraseru se v oceánu stejně koupat nesmí. Hlavním důvodem jsou žraloci a silný odliv, který vás stáhne dovnitř dřív než se nadějete. Večer nás pak čekalo rozdělění do výzkumných týmů, zábavný kvíz a další ptákoviny.



V pátek ráno už jsme ale nelenili a hned v 5.30 vyrazili s dalekohledy pozorovat ptatcvo! Po vydatné snídani (mimojiné teda musím odbočit - jídlo bylo opravdu luxusní, strava 5x denně, cookies, lasagne, tiramisu, palačinky, zmrzlina - prostě po 3 měsících mé domácí stravy, kdy sem se nemohla tradičně dojest u našich přes víkend doma, jsem se konečně mohla naládovat :)...takže po snídani už nás čekal první výzkum na písečné duně, kde jsme na 100 m úseku poznávali všechnu floru, měřili její hustotu, výšku stromu atd. a vše zadávali do PDA jako opravdoví výzkumníci! Podobný výzkum nás pak čekal i další dva dny - jednou v eukalyptovém a pak v deštném lese. Sbírali sme listy, měřili stromy, chytali brouky a všechno večer zadávali do počítače a přepisovali do svých pracovních knih (a to až třeba do půlnoci - takže fakt žádná flákárna!). Ale když si k tomu člověk otevřel lahvičku červeného, tak se to dalo přežít :) Ale napsat o tom výzkumu teď vědecký článek už taková sranda nebude..ale tož snad to nějak zmáknu :)



Jinak aby jsme pořád jen nepracovali, tak vždycky odpoledne jsme vyráželi na průzkum ostrova - jako tajná výprava jsme vždycky naskákali do džípů a vydali se k jezerům, k říčkám, do lesa atd. Taky jsme pochodovali a viděli plno divokých psů Dingo, velryby a mrtvého hada :) Poslední den dokonce zářilo sluníčko, tak jsem se všichni koupali a taky skákali v písku a moc si to užili!



Takže když jsem v pondělí nasedli do autobusu zpět do Brisbane, abysme uvolnili místo druhé biologické výzkumné skupince, tak se nám vůbec nechělo domů! Hlavně teda mě ne, protože teď musím konečně dělat všechny věci do školy a vymyslet nějaké téma na ten slavný vědecký článek, haha. Ale určitě Fraser všem doporučuju! Byla to nádhera!

Pa příště! M.

Viva Mexico!

Tak jsem usoudila, že už je zase načase se s vámi podělit o některé mé zážitky od protinožců! Nemohla jsem se ubránit a nenazvat tento příspěvek Viva Mexico, protože jsem se před několika hodinama vrátila z velké oslavy dvouset let nezávislosti Mexika a byla to uplná bomba! Tančili jsme celou noc, pili tequilu a užívali si latinské rytmy! Paráda :)



Aby to teda ale nevypadalo, že jenom popíjím - minulý víkend jsem strávila velmi přírodně a to rovnou ve dvou národních parcích! Nejdřív jsme se vydali v pátek s mým kurzem biologie na výlet do Lamingtonských deštných lesů a samozřejmě aby byla iluze dokonalá, tak nám celý den pršelo! Takže jsem v blátě a mlze profrčeli celý les, abysme zapadli do hospůdky a nahřívali se dvě hodiny u radiátoru! No Austrálie hadr! V sobotu se ale na druhou stranu výlet moc vyvedl, s ostatníma zahraničňákama jsme zajeli do Springbrooku a užili si krásný slunečný den v lese. Viděli jsme vodopády, laguny, prales a svítící červy. Taky jsme krmili papoušky a viděli dokonce obrovské varany, kteří nás dost vylekali. Takže teď můžu s čistým svědomím prohlásit, že národní parky tady v okolí už mám docela zmáklé.




Tento týden jsem taky konečně měla své dvě prezentace, viděla jsem nefalšovaný australský film o roadtripu třech transvestitů do Alice Springs, na párty dostala na starost čokoládovou fontánu a jahody a koupila si letenky na týden do Darwinu na příští měsíc! Ve čtvrtek pak odjíždím na školní výlet na Fraser Island (což je největší písečný ostrov na světě), kde budem pozorovat brouky, divoké psy Dinga a šnorchlovat o sto šest! Zbytek jarních prázdnin bych ale měla strávit asi pracovně, abych vydělala nějaký peníz na cestování a napsala všechny další eseje, které budu muset brzo odevzdávat!

Za chvíli už bude totiž konec semestru, pak zkoušky a hurá na Fidži! Čas tady neúprosně letí a než se naděju tak budu zase zpátky doma! Tak se pak na mě těšte! Ještě toho mám teda ale dost před sebou a určitě vás o tom budu informovat!

Paa australanka Marťas

Narozeninová páááárty!

Jupí, tak po několika letech, kdy jsem na 1.září létala někde po světě (ne že bych teda teď seděla doma) a nemohla své narozeniny pořádně oslavit, se mi konečně podařilo uspořádat velkou narozeninovou party v australském stylu! Přišlo asi 50 lidí, plno kamarádů a známých, prostě plný dům - hráli sme hry, tancovali, slavili a popíjeli české pivo! Věřte nevěřte, Plzeň i Budvar! Dostala jsem plno dárečků a taky velký čokoládový dort od mých báječných spolubydlících! Takže paráda. Akorát teda to sobotní ráno pak tak přijemné nebylo ;) Ale tak člověk má narozeniny v Austrálii jen jednou za život, né? :)



Ale stejně jsem si to hrozně užila a akorát mě mrzí, že jsem to zase nemohla pořádně oslavit s rodinou a českýma kamarádama! Ale všem vám děkuju, kdo jste si na mě vzpomněli a napsali mi blahopřání! Moc mě to potěšilo.

V sobotu jsme pak s některými stále ještě připitými kamarády vyrazili na piknik k řece. Začal totiž Brisbanský třítýdenní festival a sobotní noc byla plná ohňotrojů. Byla to uplná paráda, trvalo to asi půl hodiny, dokonce nám nad hlavama létala stíhačka, ze které tryskal oheň a vypadala jako ufo! No zážitek!



Abyste si ale nemysleli, tak neděli jsem celou věnovala studiu a psaní eseje, protože dnes mě čekal první test. O jeho úspěšnosti se zatím nechám překvapit, bylo to totiž docela vtipné :)

Zatím pááá Marťula

Škola volá!

Ahoj všichni doma!

Teďka jsem se nějak dlouho neozvala, protože se toho zas tolik zajimavého neudálo a hlavně jsem měla docela dost práce. Tak jak to vypadalo během prvních pár týdnů, že tady jenom prázdninuju a nic nedělám, tak teď už se bohužel semestr přehoupl o kus dál a představte si, že po nás dokonce chtějí nějaké úkoly! :)

Takže poslední dobou jsem strávila dost času nad esejí do mezinárodních vztahů, přípravou skupinových prezentací a teď v pondělí mě dokonce čeká první test z biologie! No bude to docela hrůza, ale snad to nějak zmáknu. Každopádně jsem ještě v životě nestrávila tolik času v knihovně (ale to bude dáno i tím, že mám hodně volného času na kampusu, tak tam musím posedávat). S klokanním předmětem už jsme se taky vypravili na první výlet do národního parku. Bohužel nám ale celý den pršelo, a tak jsem v dešti museli vyplňovat všechny úkoly, které jsme pak odevzdávali a bylo to teda náročné. Ale dozvěděla jsem se i plno nových věcí a snad bude přístě na výletě lepší počasí. Tak to by ale stačilo o škole...(někteří si totiž stěžovali, že o škole vůbec nepíšu :)

Jinak jsem poslední dobou trávla dost víkendů v Brisbane, protože jsem musela často chodit do práce - minulý víkend jsem dokonce musela vstávat o půl třetí, abych mohla od pěti pracovat (tj. rozdávat párky a opečenou slaninu) na velkém charitativním běhu v centru). Navštívila jsem místní trhy, kde jsem konečně narazila na levnou zeleninu a ovoce a zase jsem vyzkoušela wakeboarding - tentokrát už jsem ale skoro profík :) Každý týden taky chodím tancovat, už umím salsu, chachu, bachatu a plno dalších latinskoamerických tanců! Je to fakt sranda a dokonce nás tam chodí stejný počet kluků a holek (což by se teda v ČR fakt nestalo).

No a tento týden jsem měla ve středu narozeniny, které jsem strávila bohužel většinu ve škole, ale večer jsme to vyrazili trochu zapít a byla to sranda. Nicméně dneska (pátek) pořádám u nás velkou narozeninovou party, tak už se moc těším a jsem zvědavá jak to dopadne. Měla by zase přijít kupa lidí a kamarádů, tak to snad pořádně roztočíme! V sobotu pak všichni vyrážíme na piknik do města, protože začíná Brisbanských festival a bude všude plno ohňostrojů! Takže hurá, konečně si odpočinu od učení a užiju si jaro (prvního září tady totiž byl první jarní den - na nějakou rovnodennost si tady moc nehrajou a navíc už začíná pěkný pařák :)

Brzo se ozvu se zážitkama z narozenin!

Paa Marťula

P.S.: Joo a vlastně...k narozeninám jsem si pořídila letenky na dva týdny na Fidži! Jupíí to bude paráda na konci semestru :D

Sázky a dostihy, rugby a narozeniny v jednom (týdnu)

Zdravím zas od protinožců!

Zajímalo by mě jestli tady tu školu prolezu, když dneska zase místo přípravy na cvičení raději píšu blog :) No ale musím přece podávat pravidelné zprávy všem domů, takže to mě omlouvá.

Tento týden byl zase docela nabytý! Když opomenu školu (protože ve středu, kdy mám nejvíc předmětů byl stejně státní svátek), tak jsem si hlavně užila plno oslav, sportů a taky práce. Co se těch oslav týče, tak nejdřív pořádal velkou akci doma Honza (jediný hoch z VŠE, který tady se mnou je, a se kterým se ráda kamarádím, protože spolu stejně mluvíme většinou anglicky), ale hlavně v sobotu slavily narozeniny moje dvě spolubydlící francouzka Pishum a dánka Anna. Oběma bylo teprve dvacet, takže to chtěly pořádně roztočit a k nám domů se tím pádem sešlo mooooře lidí a byla to fakt docela velká akce. Pilo se vše možné, jedly se dorty a tančilo se dlouho do noci! Ten binec ráno sice stál za to, ale všechno jsme v pohodě zvládly a mě se taky konečně podařilo vyfotit, jak to tady trochu vypadá (vše najdete na rajčeti). Takže naše první "houseparty" skočila velmi úspěšně! Uvidíme, co podnikneme na moje narozky za dva týdny :)

Jinak ve středu na státní volno jsem se vypravila podívat na místní velkou akci - koňské dostihy. Ty se tady pořádají většinou o víkendu, ale protože teď byl svátek, tak se konala zvláštní akce hlavně pro mladé. Podminkou byly šaty či oblek (je to dědictví pro Britech), vydržet pít od brzkého rána a vsadit plno doláčů na oblíbeného koně! Byla to fakt docela sranda, protože jsem na dostihách nikdy nebyla, natož vyšňořená a s tolika lidma, kteří to pojali jako další velkou party pod širým nebem. Sledovat koně bylo taky fajn, i když já jsem radši nevsázela a jen fandila ostatním a korzovala po stadionu :) A aby byl sportovní zážitek tohoto týdne úplný, tak jsem v neděli vyrazila s ostatníma zahraničňákama na zápas australského fotbalu neboli AFL. Tady se totiž moc nehraje klasický evropský fotbal, ale mají tady místo toho hned tři druhy "rádoby rugby" - rugby ligu, rugby unii a AFL. Moc se mě neptejte, jaký je mezi nima rozdíl, já jsem viděla jen AFL a běhalo se tam po trávníku, padalo se jeden na druhého, kopalo se do balónu, házelo se s ním a všichni se snažili ho (ten šišatý balón) prohodit či prokopnout mezi takovýma třema tyčema. A tomu se pak říkalo gól (to vím přesně, protože s náma bylo několik australanů, kteří se nám tu hru snažili vysvětlit - chudáci :). Nicméně to bylo fajn a zábava, i když Brisbanští Lvi nakonec prohráli s Adelaidskýma Vránama (dobré jména, že? :)

Zbytek týdne jsem ještě strávila pracovně, tentokrát na dvou velkých večírcích na počest ukončení týdne módních přehlídek a premiéry muzikálu Mamma Mia. Hosté trsali až do dvou do rána, zatímco my jsme jim hbitě dolévali šampáňo, podstrkovali dobrůtky a odnášeli skleničky. Domů jsem se vždycky dovalila polomrtvá, ale docela spokojená (takže jupí, už pracuju dva týdny a pořád mě to ještě baví - a dobrá zpráva pro naše, že tady možná nezkrachuju a nezbankrotuju celou rodinu!).

No to by tak asi bylo pro dnešek všechno! Zatím paa M.

Těžký život u protinožců :)

Ahoj všichni!

Tak konečně přišel čas na další zprávy z Klokanova! Musím říct, že za poslední dny jsem se teda nezastavila! Pořád se tady něco děje - výlety, kultura, akce, party, grilovačky....no prostě bezva! Zatím si to tady fakt užívám :) Ale postupně:

Škola už je v plném proudu, nakonec jsem si zapsala 4 různé předměty (to je tady klasická studijní zátěž) a školu mám od pondělí do čtvrtka, ale většinou jen pár hodin denně. Jezdím vždycky na kole a za 15 minut jsem tam, takže žádný problém (a navíc budu mít super fyzičku). Takže nakonec tady studuju Organizační chování, Marketing cestovního ruchu, Mezinárodní vztahy a Australskou přírodu. Většinou mám přednášku a cvičení jednou týdně, budu muset psát různé eseje (to bude děs), prezentace v týmu a závěrečný test. Během semestru se očekává docela práce, ale snad to nějak zvládnu (jako přetrhnout se tady ale nehodlám :D). Největší vzrůšo je ale Australská příroda, kde máme různé jednodenní výlety, 4denní pobyt na ostrově a ze všeho budeme vypracovávat biologický výzkum :D Ale bacha, ono to sice vypadá jako sranda předmět o klokanech plný výletů (proto sem si ho taky zapsala), ale teď probíráme vývoj australské fauny a flory během druhohor a třetihor a to teda zas taková prča není - zejména v angličtině s mojí biologickou slovní zásobou). Jinak ale škola super, v kampusu se pořád dějí nějaké akce, rozdává se něco zadarmo, takže je to docela sranda!

Jinak mimo školu se tady toho děje mnohem víc. S ostatníma kamarádama podnikáme různé akce - grilovačky, typické středy v RE (bar kousek od našeho domu), party, kino, výlety do přírody atd. Já jsem se taky přihlásila do latinskoamerických tanců na kampusu, spolku přátel Latinské Ameriky (abych mohla procvičovat španělštinu a poznala jiné národnosti než Němce :)) a do klubu vodního lyžování! Takže to mám taky nabyté! Zrovna dneska sem strávila den na řece (mimojiné známé tím, že je v ní nejvíc žraloků na světě)a naučila se jezdit na vodním prkně. Musím se pochlubit, jak mi to šlo! A hrozně mě to bavilo!

No a největší vzrůšo poslední doby! Našla jsem práci!!! No prostě štěstí jak blázen! Přes holku z VŠE, co tady studovala loni, jsem dostala kontakt na jednu cateringovou firmu a světě div se, oni mě fakt vzali! Měla jsem fakt štěstí, že zrovna brali nové lidi a asi sem se jim líbila (protože zkušenosti nemám vůbec žádné). Takže už jsem byla na školení, udělala si certifikát Manipulace s alkoholem, sehnala uniformu (černé gatě, košili, vestu a bílou kravatu - prostě profesionál), podepsala všechny smlouvy a v pátek jsem už poprvé pracovala na věčírku pro sto lidí! Docela fofr! Ale bylo to super! Sice mě doteď všechno bolí z nošení těch táců (no možná je to i z toho vodního lyžování), ale bavilo mě to a dokonce mě i hosté pochválili! Takže to vypadá, že bych mohla pracovat tak 2-3 týdně po večerech a přivydělat si tak něco na cestování! Příští týden už jdu na módní přehlídku s banketem a premiéru muzikálu Mamma Mia, kde bude asi 400 lidí! Takže už se těším a celkově jsem fakt ráda, že jsem to sehnala, protože aspoň poznám nové lidi a dostanu se na plno zajímavých akcí!

Tak to by bylo asi tak to nejdůležitější, co se tady zatím událo. Tento týden je velký zemědělský festival Ekka (mají kvůli němu dokonce regionální volno), tak se možná vypravíme podívat, jak to vypadá. Už budu muset asi taky začít dělat něco do školy (chtějí po nás už dokonce přípravu na cvičení!!!), ale čeká mě taky pár akcí s ostatníma, narozeninová party mých splubydlících a těch pár pracovních večerů! Ale až se zase uděje něco zajímavého, tak se ozvu!

Pa vaše Marťa

Orientation week a jiné příhody

Tak a je tu pokračování toho, co se zatím událo! Doufám, že se mu už teď konečně podaří dohonit, co jsem zameškala, abych pak mohla psát aktuální příhody :)

Minulou sobotu odjel teda Kube pryč a já jsem se konečně nastěhovala do nového bydliště. Bydlím v typickém Queenslanderu (dřevěny dům, který není postavený na zemi, ale na sloupech) s dalšími zahraničními studenty. Prozatimní obsazení našeho domku je tedy francouzska Pishum, dánka Anna, číňanka Amy, bangladéšan Kazi a já. Stále očekáváme posledního spolubydlícího, kterým by měl být podle zvěstí finský hoch. Sestava je to tedy velmi multikulturní. Každý máme vlastní pokoj, dohromady obyvák, kuchyňku, dvě koupelny a dvůr. Takže paráda. Do školy to mám na kole 15 minut, jinak se dá jet autobusem nebo lodí :) Kdo by mi rád poslal psaní, tak pro přesnost udávám i adresu: 20 Croydon Street, 4066 Toowong, Queensland. (Aktivci si to můžou najít i na google map - je to žlutý baráček). Brzo to tady odfotím a hodím něco na rajče, ať máte představu. Nelekejte se, že v adrese není Brisbane, má čtvrť se jmenuje opravdu Toowong a píše se to tady místo města.

Hned první týden jsem tady teda měla docela nabitý! Ve škole se konal orientation week a každý den jsem se tedy zůčastnila několika přednášek, týkajících se výuky, austrálie, školy, kultury, pojištění, práce a prostě všeho možného. Některé byly i trochu děsivé, jako např. Bezpečnost v Austrálii, kde nám bylo řečeno všechno o pavoucích, hadech, krokodýlech, žralocích, vlnách, odlivu atd. Předtím jsem teda vůbec netušila, kolik nebezpečí tady na mě teda číhá! Jedovatí pavouci a hadi, co vlezou i do domu, 8 metroví krokodýli, řeka plná žraloků..no fuj! Jiné byly docela srandovní a dozvěděli jsme se plno zajímavostí o Austrálii, všech sportech, slangu a cestování. Součástí přednášek byly ale i různé akce pro exchange studenty, kde jsem se mohli najíst a seznámit s ostatními cizinci. Teda musím říct, že člověk si tady připadá spíš jako v Německu než v Austrálii. Snad víc jak polovina lidí, s kterýma se zatím znám, jsou totiž Němci (případně ještě Dáni). Po večerech jsme poprvé vyrazili do místních barů a k novým známým, abysme ochutnali australské příšerné a navíc předražené pivo a potkali jednoho australana, který mluvil česky, protože žil rok v Praze! Fakt překvápko!

O víkendech jsem taky nezahálela a hned vyrazila vstříc plážím (přestože je tady vlastně ještě zima). Nejdřív jsme z holkama prozkoumaly slavnou pláž Surfers Paradise na Zlatém pobřeží na jih od Brisbane a pak se vydali s partou ostatních studentů na nejvýhodnější australský výběžek Byron Bay. Přestože nám počasí moc nepřálo a občas jsme pěkně zmokli, tak jsme si to užili, navštívili místní proslavené pláže a přeplněné bary a hlavně vyzkoušeli poprvé nejslavnější australský sport - surfování! Během čtyřhodinové lekce nás veselí instruktoři z BlackDog Surfing School vysvětlili všechno potřebné, naučili vstát na prkně a další surfařské triky a my se mohli vrhnout do vln a pořádně to rozjet! Sama jsem byla překvapená, že jsem se hned napoprvé dokázala na vlně postavit a hrozně mě to bavilo! Teď už jen vyrážet pravidělně, půjčit si prkno a naučit se sama chytit pořádnou vlnu (přece jenom nám instruktoři docela pomáhali) a budu uplný profík! Po návratu do Evropy pak přijímám první zájemce o hodiny surfingu :D



Nicméně teď už jsem zpátky v Brisbane, začalo mi škola a pustila jsem se do hledání práce (i když to bude teda zapeklité). Brzo se zase ozvu s nějakýma postřehama a příhodama, i když teď už to asi tak nadupané a akční nebude. Ale pořád je plno věcí, které mě tady překvapují nebo připadají srandovní a o které se s váma určitě brzo podělím, jestli budete chtít!

Takže piště komenty, posílejte mi dopisy nebo pohledy (já jsem teda taky slíbila, plni pohledů, ale ještě jsem se k tomu nějak nedostala - ale nebojte, myslím na vás!), sledujte foty na rajčeti a hlavně se mi ozývejte, ať vím, jak se doma všichni máte!

Moc zdraví Australanka Marťa

První týden v Brisbane

Začínají se mi nějak hromadit zážitky, tak se musím pokusit dopsat to, co jsem ještě z minulých dvou týdnů nestihla, dokud si to ještě pamatuju! Takže konečně pár příhod z Brisbane - města, kde se budu nacházet další aspoň 4 měsíce'

Náš pondělní přelet do Brisbane nebyl uplně nejlépe načasovaný. Kdo ale mohl vědět, že zrovna v tu dobu, kdy budeme sedět na letiště se hraje finále mistrovství světa ve fotbale (teda tohle jsem vědět mohla, když jsem ty letenky kupovala, ale po pravdě řečeno mi to bylo uplně jedno) a hlavně, že se do něho dostane Španělsko (to fakt tušil jen málokdo). Takže chudák Kube, který už musel vstávat jednou ve 4, aby v hostelu plném Němců sledoval semifinále (do nosu naštěstí nedostal), musel od obrazovky z odletové haly (a to mohl by rád, že jsem tam tu obrazovku našla) odejít přesně ve chvíli, kdy začalo napínavé prodloužení a výsledek se tudíž dozvěděl, až když jsme ráno přistáli v Brisbane a moje hodná maminka mi o této slávě napsala smsku. Měl takovou radost, že si toho všimla půlka letadla a někteří lidé mu hned gratulovali.

V Brisbane nás pak kromě nádherného sluníčka, které jsme si po dešti v Sydney zasloužili, čekal i univerzitní šofér, který nás odvezl do hostelu, ze kterého jsme hned hbitě zamířili na univerzitu, abych stihla všechny po-příletové schůzky. Zatímco Kube prozkoumával obrovský kampus (o kterém vám brzo něco napíšu), já jsem si vyslechla všechny rady o ubytování a škole a byla připravena pustit se do hledání bytu. Hned odpoledne se nás tedy ujal další známy australan Conrad, který nám ukázal okolí školy a zavezl nás obhlédnout první dva domy, které jsem měla domluvené už od neděle. Jenom dodávám, že tady skoro nikdo nebydlí na kolejích, protože jsou hrozně drahé a většina studentů bydlí v "shared house", cože je dům obývaný více lidma dohromady. Takže něco podobného jsem se rozhodla najít i já. Teda ty první dvě inspekce, mě poněkud vylekaly, šlo o docela staré a neuklizené domy, protože jsem samozřejmě chtěla to levnější. Hned večer jsem teda v hostelu opět sedla na internet a obvolala dalších pár inzerátů, takže v úterý jsme hned od rána znovu prohlídkovali ve všech čtvrtích kolem školy. Tentokrát šlo o znatelně kvalitnější pokoje, ale za vyšší cenu. Štěstí se na mě ale usmálo odpoledne, kdy jsem konečně narazila na dům v jedné dobré čtvrtí a za super cenu! Na prohlídku jsem tam vzala jednu Francouzsku, se kterou jsem se seznámila v pondělí a protože se nám oběma líbilo, hned jsme to vzaly! Jupí, takže jsem měla z krku stresující hledání střechy nad hlavou a mohli jsme si s Kubem užít Brisbane naplno!

Středu jsme nejdřív věnovali centru města, místním trhů, čínské čtvrti, nákupu suvenýrů a tropickému parku. Centrum Brisbane totiž není nijak velké, ale zbytek města je sestaven ze čtvrtí plných domů, takže ve finále je město opravdu obří. Abysme ale pořád nechodili jen ulicemi, vypravili jsem se hned další den na výlet do Koalího útulku! A to byl opravdu zážitek. Malá zoo, plná australských zvířat nás úplně dostala. Viděli jsem víc než sto koal, nakrmili plno klokanů, pozorovali ptakopyska, hady, wombaty a possumy, krmili divoké papoušky, viděli, jak se stříhá ovce a jak pracují ovčáčtí psi, znovu nakrmili klokany a pohladili si koalího kamaráda. Prostě úplná paráda! Oba jsem pobíhali po parku jak malé děti a hrozně jsme si to užili.

V pátek nás pak čekala další velká výprava na druhý největší písečný ostrov na světě - Moreton Island. Protože se jedná o přírodní rezervaci, dá se na něj dostat jen s průvodcema, kterým byl pro nás dlouhovlasý australan Evžen. Nejdříve jsme přejeli trajektem širé moře a pak už jsme brázdili ostrov křížem krážem ve velkém džípu. Skákalo to s náma jako na horské dráze, ale za to jsem viděli celý ostrov, modrou lagunu, nekonečné pláže, vraky lodí, obrovský maják a pár velryb. Vydali jsme se také do pouště, kde jsme se na prkýnku rozjeli z duny plnou parou hlavou dolů (odborně nazýváno sand boarding - a jedna rada pro ostatní, moc neotvírejte pusu, ale písek budete mít ve finále opravdu všude!!! - za tři dny jsem ho pořád ještě sypala z uší :))

Poslední den s Kubem jsem pak strávili zase v Brisbane, v botanické zahradě a na jižním břehu řeky Brisbane, které je plné barů, stánků a dokonce je zde i laguna s pláží. Navštívili jsme Queenslandské museum a francouzský festival, poslechli si pár koncertů a večer se rozloučili na půl roku...Kube si pak odfrčel na pár dní do Malajsie a Singapuru a já zůstala v téhle veliké zemi načisto sama! Ale nebojte, teď to všechno totiž teprve začalo!!! :D

Pokračování za chvíli'

Jaké to bylo v Sydney

Milí přátelé,

Jak jste si asi povšimli, poslední dobou jsem neměla vůbec čas přidávat příspěvky na blog, protože jsem toho měla hrozně moc na práci a neměla jsem moc přístup na internet. Určitě jste ale celí žhaví dozvědět se, jak jsem se během těch dvou týdnů měla a tak se to teď pokusím napravit a ve zkratce popsat velké výletování!

Takže po prvních pár dnech sama v Austrálii, jsem se konečně dočkala společnosti a ze Singapuru ke mně přilétl Kube! První dva dny jsme hned využili k průzkumu Sydney (v podstatě jsme tedy šli tam, kde já už jsem dávno byla a všechno jsme znovu vyfotili – jak jste si ale mohli všimnout, na některých fotkách jsem už i já!). Vypravili jsme se také na tříhodinovou tůrku s průvodkyní, mladou studentkou, která za průvodcování dostane jen spropitné (ale nebojtem, balík si stejně vydělá) a která nám pověděla plno zajímavých věcí nejen o Sydney, ale o celé Austrálii, které bychom se asi sami těžko dozvěděli. Že je Austrálie mladý stát, to jsem sice věděla, ale že před 200 lety tady fakt skoro ještě nic nebylo, člověka stejně trochu zarazí, protože je zvyklý, že v Evropě je všechno šíleně staré  Tady naopak většina budov nemá víc než sto let a ty které vypadají staře (jako například katedrály) si na to stejně jen hrají.

Ve čtvrtek jsme se pak vydali mimo město za mojí australskou kamarádkou Zoe, kterou jsem potkala vloni v Americe. Ta nás se svou spolubydlící vyzvedla na vlakovém nádraží asi hodinu a půl od Sydney a vzala nás na výlet do národního parku Blue Mountains. Udělali jsme si tůrku k vodopádům, ke skalám nazývaným aboridžinci Tři sestry, viděli jsme trochu venkova, snědli polévku za 11 dolarů a zbytek peněz utratili v čokoládovně. V pátek pak Kube rozhodl, že se pojede na velrybářskou výpravu! Mě bohužel asi nenapadlo, že velryby se vyskytují pouze na otevřeném moři, na kterém se bude loďka docela pohupovat, takže jsem zapomněla přibalit Kinedryl a půlku výletu strávila s blinkacím sáčkem u pusy. Velryby a delfíny se mi ale vidět podařilo! Fotkami bohužel sloužit nemohu, jelikož jsem neměla dosti sil stisknout ani jednou spoušť. Ale co, zážitek to taky byl! Kube natočil pár videí, které se pokusím dát brzo na rajče, ale zatím se mi to moc nedaří, protože rychlost internetu, je tady všude hrozně pomalá.

O víkendu nám pak počasí moc nepřálo, takže jsme věčně vytahovali deštníky nad hlavu, ale stejně jsme se nadšeně vydali obhlédnout místní trhy a vypravili se trajektem na slavnou pláž Manly. I přes nepřízeň počasí se tam prohánělo v neoprenech plno surfařů a my jsme se prošli místním národním parkem a kochali se výhledy na pacifický oceán. V neděli jsme pak ještě stihli zajít na snídani se Zoe a projít další oblíbenou pláž Bondi. Jaké bylo mé překvapení, když jsme v tomto velkém letovisku narazili také na českou restauraci Hungry Czech, která nabízela typické české pochoutky (jako např. langoš či pečenou kachnu) za typicky vysoké australské ceny. Dlouhou procházkou po skalách jsme se dostali až na další pláž Coogee, kde jsme si dali místní Fish and chips a zakončili tak naše zimní výletování po Sydney.

Musím teda říct, že v létě by to bylo asi krapet lepší, ale i tak se mi největší australské město hrozně líbilo, protože tam byli pohodoví lidi, hodně parků a pláží a život tam sice musí být hrozně drahý, ale určitě příjemný. Když si vzpomenu na nějaké další veselé či zajímavé historky, tak je později připíšu a nebo se klidně ptejte!

Pokračování příště!

Australanka M.

Rychle zpravy z Brisbane!

Omlouvam se vsem, kteri ctou muj blog a tesi se na dalsi zpravy. Tedka je toho hrozne moc a mela sem fofry, chodili sme s Kubem po Sydney, navstivili vsechno mozne, dostali se do Brisbane, zaregistrovali se na univerzite a pustili se do hledani bytu! Dobre zpravy jsou, ze se mi povedlo sehnat pokoj celkem rychle a ted nam jeste zbyvaji ctyri dny, abysme prosli Brisbane a vsechno mozne kolem. Navic nemam moc pristup na internet, takze fakt nestiham psat ani blog, nahrat fotky ani odpovidat na e-maily. Ale slibuju, ze az Kube v sobotu odleti a budu mit cas, tak vsechno napravim, a dam vam vedet, jak jsme se ty dva tydny meli!!!! Zatim posilam vsem pusu!

Australanka M.

První dny v Sydney

Hurá, tak po strastiplné cestě přes půlku světa jsem se konečně v sobotu ráno (pro neznalé připomínám, že je zde o 8 hodin víc než u nás) ocitla u protinožců. No, cesta vlastně tak strastiplná nebyla, šikmooké letušky se pořád usmívaly a něco švitořily po korejsky, jídla bylo dost (a dokonce jedlé až na jednu chybu, které jsem se dopustila, když jsem si akčně k snídani dala zelenočajovou rýžovou kaši, blééé - ale podruhé jsem se poučila a vsadila na klasickou omeletu), přestupy jsem přežila, batoh se neztratil a celníci mě nešacovali. Takže vlastně až na tu délku pohodička a můžu jen doporučit :)

Z letiště se mi podařilo dostat do malého hostýlku ChiliBlue, kde jsem měla zarezervovanou postel v osmilůžkovém pokoji, která ještě však v tak časnou hodinu nebyla připravena a tak sem odhodila baťoh do dály a vyrazila na průzkum. Přestože je teď vlastně v Austrálii zima, svítilo krásně sluníčko a já se vypravila jen v teplejší mikině. Nedočkavě jsem hned zamířila do parku v centru, ze kterého měl být podle mapky z hostelu nádherný výhled na super slavnou Operu. A taky že jo! Když jsem dorazila na konec zahrad a uviděla tu monumentální stavbu, konečně jsem uvěřila, že jsem v Sydney. Procházela jsem se pořád kolem dokola a nemohla se přestat kochat, takže jsem skoro zapomněla na svůj spánkový deficit a časový posun. Kolem třetí to na mě ale padlo, tak jsem radši zamířila zpátky do hostelu, abych si trochu zdřímla.

V pokoji jsem však narazila na Fabiana z Francie, který se právě chystal za kamarády do města a tak sem si říkala, že jedno pivečko by mi taky neuškodilo. V baru jsme potkali jeho kámoše z Anglie, Irska a Zélandu a já jsem musela Fabiana obdivovat za to, jaký je s klukama kamarád, přestože jim nerozumí ani slovo (on totiž nerozuměl každou druhou větu ani mě, natož klukům s jejich silnými přízvuky). Kulečník a pivo ovšem očividně spojuje :) Ale uznávám, že já bych odvahu jet do Austrálie na rok s jeho angličtinou teda fakt neměla. Protože se mi už klížily oči a kulečník mi stejně nejde, radši sem se vrátila do hostelu, kde jsem od 7 hodin s přestávkami pochrupkávala až do 11 do rána! :)

V neděli jsem pak vyrazila dál do centra, prošla přístav, trh, projela se autobusem zdarma, obdivovala osvětlenou noční operu a ve finále se pokusila nahrát fotky na rajče. Kdo jste se tam ale byli mrknout, tak víte, že se mi to moc nedařilo - na hostelu je wifi šíleně pomalá a v McDonaldu (kam jsem se to šla otestovat) mi to taky moc nešlo. Snad ale v nejbližší době najdu nějaký rychlejší internet a podaří se mi je tam dostat.

Jinak jsem si nabrala moře materiálů a vymýšlím, co všechno v Sydney a jejím okolí podniknem, až konečně přiletí v úterý Kube. Město s ním projdu celé znovu, ale určitě se vydáme i někam na slavné pláže, do národních parků nebo do zoo na klokany :) Taky se těším, až se přestěhuju z toho dormsu (to je ten pokoj pro 8), protože je děsně prťavý a nemám si ani kam položit pomalu batoh - a to tu někteří bydlí asi permanetně a normálně u toho pracují. Jako já jsem zvyklá na barco, ale tohle bych teda asi nezvládla!!! Takže jinak od úterka skončí poflakování a začne opravdový sightseeing (pokud teda nebude Kube první tři dny spát :). Takže se těšte na nové zážitky a snad i nějaké fotky!

Zdravím všechny na druhém konci světa!

Pa Vaše Australanka :D

A vzrůšo může začít!

Milí přátelé,

vítám vás srdečně při čtení mého australského blogu! Teď je deset hodin ráno, čtvrtek 1.7.2010. Pobíhám splašeně po domě a hledám, co všechno mám ještě přibalit do svého australského baťůžku. Včera při velkém balení jsem totiž zjistila, že jsem byla tak vyděšená z toho, že se mi nepodaří nabalit do 20 kilo na 7 měsíců, že jsem už vše tak zredukovala a při finálním nabalení mi batoh hlásil neuvěřitelných 13 kg!!! Nastala tedy panika a neustálé hledání toho, co ještě na mou velkou cestu přibalit. Přihazuju pitominy, rychle tisknu různé dokumenty, stahuju průvodce, nabíjím mobily a prostě se snažím ještě rychle uvědomit, co všechno je potřeba.

Letadlo mi odlétá dnes v 18:45 z Vídně, kam mě dopraví mí drazí rodičové na poslední dojemné rozloučení. Pak už pofrčím směrem Zurich (ano trochu si zaletím, ale co se dá dělat) a odtud do Soulu a dalším strojem do Sydney. Celkem asi 30 hodin cesty, takže na místo dorazím v sobotu 3.7. v 6:20 ráno místního času. Bože, to bude teda zážitek! Balení Kinedrylu a prášků na spaní to ale jistí.

No nebudu vás tady zdržovat tím, jak se mi trošku nervozitou stahuje žaludek (jsem sice cestovatelka, ale hold tohle je výlet s velkým V) a raději vám popřeju veselé čtení mých dalších příhod a poprosím o všelijaké komenty a vzkázky - aspoň si tam nebudu ze začátku připadat tak sama! Na další příspěvek se už můžete těšit od protinožců, kolem mě budou skákat klokani, na klíně mi bude sedět medvídek koala a výhled budu mít na Operu v Sydney!

Tak držte palce, ať všechno dobře dopadne!

Australanka M.