Orientation week a jiné příhody

Tak a je tu pokračování toho, co se zatím událo! Doufám, že se mu už teď konečně podaří dohonit, co jsem zameškala, abych pak mohla psát aktuální příhody :)

Minulou sobotu odjel teda Kube pryč a já jsem se konečně nastěhovala do nového bydliště. Bydlím v typickém Queenslanderu (dřevěny dům, který není postavený na zemi, ale na sloupech) s dalšími zahraničními studenty. Prozatimní obsazení našeho domku je tedy francouzska Pishum, dánka Anna, číňanka Amy, bangladéšan Kazi a já. Stále očekáváme posledního spolubydlícího, kterým by měl být podle zvěstí finský hoch. Sestava je to tedy velmi multikulturní. Každý máme vlastní pokoj, dohromady obyvák, kuchyňku, dvě koupelny a dvůr. Takže paráda. Do školy to mám na kole 15 minut, jinak se dá jet autobusem nebo lodí :) Kdo by mi rád poslal psaní, tak pro přesnost udávám i adresu: 20 Croydon Street, 4066 Toowong, Queensland. (Aktivci si to můžou najít i na google map - je to žlutý baráček). Brzo to tady odfotím a hodím něco na rajče, ať máte představu. Nelekejte se, že v adrese není Brisbane, má čtvrť se jmenuje opravdu Toowong a píše se to tady místo města.

Hned první týden jsem tady teda měla docela nabitý! Ve škole se konal orientation week a každý den jsem se tedy zůčastnila několika přednášek, týkajících se výuky, austrálie, školy, kultury, pojištění, práce a prostě všeho možného. Některé byly i trochu děsivé, jako např. Bezpečnost v Austrálii, kde nám bylo řečeno všechno o pavoucích, hadech, krokodýlech, žralocích, vlnách, odlivu atd. Předtím jsem teda vůbec netušila, kolik nebezpečí tady na mě teda číhá! Jedovatí pavouci a hadi, co vlezou i do domu, 8 metroví krokodýli, řeka plná žraloků..no fuj! Jiné byly docela srandovní a dozvěděli jsme se plno zajímavostí o Austrálii, všech sportech, slangu a cestování. Součástí přednášek byly ale i různé akce pro exchange studenty, kde jsem se mohli najíst a seznámit s ostatními cizinci. Teda musím říct, že člověk si tady připadá spíš jako v Německu než v Austrálii. Snad víc jak polovina lidí, s kterýma se zatím znám, jsou totiž Němci (případně ještě Dáni). Po večerech jsme poprvé vyrazili do místních barů a k novým známým, abysme ochutnali australské příšerné a navíc předražené pivo a potkali jednoho australana, který mluvil česky, protože žil rok v Praze! Fakt překvápko!

O víkendech jsem taky nezahálela a hned vyrazila vstříc plážím (přestože je tady vlastně ještě zima). Nejdřív jsme z holkama prozkoumaly slavnou pláž Surfers Paradise na Zlatém pobřeží na jih od Brisbane a pak se vydali s partou ostatních studentů na nejvýhodnější australský výběžek Byron Bay. Přestože nám počasí moc nepřálo a občas jsme pěkně zmokli, tak jsme si to užili, navštívili místní proslavené pláže a přeplněné bary a hlavně vyzkoušeli poprvé nejslavnější australský sport - surfování! Během čtyřhodinové lekce nás veselí instruktoři z BlackDog Surfing School vysvětlili všechno potřebné, naučili vstát na prkně a další surfařské triky a my se mohli vrhnout do vln a pořádně to rozjet! Sama jsem byla překvapená, že jsem se hned napoprvé dokázala na vlně postavit a hrozně mě to bavilo! Teď už jen vyrážet pravidělně, půjčit si prkno a naučit se sama chytit pořádnou vlnu (přece jenom nám instruktoři docela pomáhali) a budu uplný profík! Po návratu do Evropy pak přijímám první zájemce o hodiny surfingu :D



Nicméně teď už jsem zpátky v Brisbane, začalo mi škola a pustila jsem se do hledání práce (i když to bude teda zapeklité). Brzo se zase ozvu s nějakýma postřehama a příhodama, i když teď už to asi tak nadupané a akční nebude. Ale pořád je plno věcí, které mě tady překvapují nebo připadají srandovní a o které se s váma určitě brzo podělím, jestli budete chtít!

Takže piště komenty, posílejte mi dopisy nebo pohledy (já jsem teda taky slíbila, plni pohledů, ale ještě jsem se k tomu nějak nedostala - ale nebojte, myslím na vás!), sledujte foty na rajčeti a hlavně se mi ozývejte, ať vím, jak se doma všichni máte!

Moc zdraví Australanka Marťa

První týden v Brisbane

Začínají se mi nějak hromadit zážitky, tak se musím pokusit dopsat to, co jsem ještě z minulých dvou týdnů nestihla, dokud si to ještě pamatuju! Takže konečně pár příhod z Brisbane - města, kde se budu nacházet další aspoň 4 měsíce'

Náš pondělní přelet do Brisbane nebyl uplně nejlépe načasovaný. Kdo ale mohl vědět, že zrovna v tu dobu, kdy budeme sedět na letiště se hraje finále mistrovství světa ve fotbale (teda tohle jsem vědět mohla, když jsem ty letenky kupovala, ale po pravdě řečeno mi to bylo uplně jedno) a hlavně, že se do něho dostane Španělsko (to fakt tušil jen málokdo). Takže chudák Kube, který už musel vstávat jednou ve 4, aby v hostelu plném Němců sledoval semifinále (do nosu naštěstí nedostal), musel od obrazovky z odletové haly (a to mohl by rád, že jsem tam tu obrazovku našla) odejít přesně ve chvíli, kdy začalo napínavé prodloužení a výsledek se tudíž dozvěděl, až když jsme ráno přistáli v Brisbane a moje hodná maminka mi o této slávě napsala smsku. Měl takovou radost, že si toho všimla půlka letadla a někteří lidé mu hned gratulovali.

V Brisbane nás pak kromě nádherného sluníčka, které jsme si po dešti v Sydney zasloužili, čekal i univerzitní šofér, který nás odvezl do hostelu, ze kterého jsme hned hbitě zamířili na univerzitu, abych stihla všechny po-příletové schůzky. Zatímco Kube prozkoumával obrovský kampus (o kterém vám brzo něco napíšu), já jsem si vyslechla všechny rady o ubytování a škole a byla připravena pustit se do hledání bytu. Hned odpoledne se nás tedy ujal další známy australan Conrad, který nám ukázal okolí školy a zavezl nás obhlédnout první dva domy, které jsem měla domluvené už od neděle. Jenom dodávám, že tady skoro nikdo nebydlí na kolejích, protože jsou hrozně drahé a většina studentů bydlí v "shared house", cože je dům obývaný více lidma dohromady. Takže něco podobného jsem se rozhodla najít i já. Teda ty první dvě inspekce, mě poněkud vylekaly, šlo o docela staré a neuklizené domy, protože jsem samozřejmě chtěla to levnější. Hned večer jsem teda v hostelu opět sedla na internet a obvolala dalších pár inzerátů, takže v úterý jsme hned od rána znovu prohlídkovali ve všech čtvrtích kolem školy. Tentokrát šlo o znatelně kvalitnější pokoje, ale za vyšší cenu. Štěstí se na mě ale usmálo odpoledne, kdy jsem konečně narazila na dům v jedné dobré čtvrtí a za super cenu! Na prohlídku jsem tam vzala jednu Francouzsku, se kterou jsem se seznámila v pondělí a protože se nám oběma líbilo, hned jsme to vzaly! Jupí, takže jsem měla z krku stresující hledání střechy nad hlavou a mohli jsme si s Kubem užít Brisbane naplno!

Středu jsme nejdřív věnovali centru města, místním trhů, čínské čtvrti, nákupu suvenýrů a tropickému parku. Centrum Brisbane totiž není nijak velké, ale zbytek města je sestaven ze čtvrtí plných domů, takže ve finále je město opravdu obří. Abysme ale pořád nechodili jen ulicemi, vypravili jsem se hned další den na výlet do Koalího útulku! A to byl opravdu zážitek. Malá zoo, plná australských zvířat nás úplně dostala. Viděli jsem víc než sto koal, nakrmili plno klokanů, pozorovali ptakopyska, hady, wombaty a possumy, krmili divoké papoušky, viděli, jak se stříhá ovce a jak pracují ovčáčtí psi, znovu nakrmili klokany a pohladili si koalího kamaráda. Prostě úplná paráda! Oba jsem pobíhali po parku jak malé děti a hrozně jsme si to užili.

V pátek nás pak čekala další velká výprava na druhý největší písečný ostrov na světě - Moreton Island. Protože se jedná o přírodní rezervaci, dá se na něj dostat jen s průvodcema, kterým byl pro nás dlouhovlasý australan Evžen. Nejdříve jsme přejeli trajektem širé moře a pak už jsme brázdili ostrov křížem krážem ve velkém džípu. Skákalo to s náma jako na horské dráze, ale za to jsem viděli celý ostrov, modrou lagunu, nekonečné pláže, vraky lodí, obrovský maják a pár velryb. Vydali jsme se také do pouště, kde jsme se na prkýnku rozjeli z duny plnou parou hlavou dolů (odborně nazýváno sand boarding - a jedna rada pro ostatní, moc neotvírejte pusu, ale písek budete mít ve finále opravdu všude!!! - za tři dny jsem ho pořád ještě sypala z uší :))

Poslední den s Kubem jsem pak strávili zase v Brisbane, v botanické zahradě a na jižním břehu řeky Brisbane, které je plné barů, stánků a dokonce je zde i laguna s pláží. Navštívili jsme Queenslandské museum a francouzský festival, poslechli si pár koncertů a večer se rozloučili na půl roku...Kube si pak odfrčel na pár dní do Malajsie a Singapuru a já zůstala v téhle veliké zemi načisto sama! Ale nebojte, teď to všechno totiž teprve začalo!!! :D

Pokračování za chvíli'

Jaké to bylo v Sydney

Milí přátelé,

Jak jste si asi povšimli, poslední dobou jsem neměla vůbec čas přidávat příspěvky na blog, protože jsem toho měla hrozně moc na práci a neměla jsem moc přístup na internet. Určitě jste ale celí žhaví dozvědět se, jak jsem se během těch dvou týdnů měla a tak se to teď pokusím napravit a ve zkratce popsat velké výletování!

Takže po prvních pár dnech sama v Austrálii, jsem se konečně dočkala společnosti a ze Singapuru ke mně přilétl Kube! První dva dny jsme hned využili k průzkumu Sydney (v podstatě jsme tedy šli tam, kde já už jsem dávno byla a všechno jsme znovu vyfotili – jak jste si ale mohli všimnout, na některých fotkách jsem už i já!). Vypravili jsme se také na tříhodinovou tůrku s průvodkyní, mladou studentkou, která za průvodcování dostane jen spropitné (ale nebojtem, balík si stejně vydělá) a která nám pověděla plno zajímavých věcí nejen o Sydney, ale o celé Austrálii, které bychom se asi sami těžko dozvěděli. Že je Austrálie mladý stát, to jsem sice věděla, ale že před 200 lety tady fakt skoro ještě nic nebylo, člověka stejně trochu zarazí, protože je zvyklý, že v Evropě je všechno šíleně staré  Tady naopak většina budov nemá víc než sto let a ty které vypadají staře (jako například katedrály) si na to stejně jen hrají.

Ve čtvrtek jsme se pak vydali mimo město za mojí australskou kamarádkou Zoe, kterou jsem potkala vloni v Americe. Ta nás se svou spolubydlící vyzvedla na vlakovém nádraží asi hodinu a půl od Sydney a vzala nás na výlet do národního parku Blue Mountains. Udělali jsme si tůrku k vodopádům, ke skalám nazývaným aboridžinci Tři sestry, viděli jsme trochu venkova, snědli polévku za 11 dolarů a zbytek peněz utratili v čokoládovně. V pátek pak Kube rozhodl, že se pojede na velrybářskou výpravu! Mě bohužel asi nenapadlo, že velryby se vyskytují pouze na otevřeném moři, na kterém se bude loďka docela pohupovat, takže jsem zapomněla přibalit Kinedryl a půlku výletu strávila s blinkacím sáčkem u pusy. Velryby a delfíny se mi ale vidět podařilo! Fotkami bohužel sloužit nemohu, jelikož jsem neměla dosti sil stisknout ani jednou spoušť. Ale co, zážitek to taky byl! Kube natočil pár videí, které se pokusím dát brzo na rajče, ale zatím se mi to moc nedaří, protože rychlost internetu, je tady všude hrozně pomalá.

O víkendu nám pak počasí moc nepřálo, takže jsme věčně vytahovali deštníky nad hlavu, ale stejně jsme se nadšeně vydali obhlédnout místní trhy a vypravili se trajektem na slavnou pláž Manly. I přes nepřízeň počasí se tam prohánělo v neoprenech plno surfařů a my jsme se prošli místním národním parkem a kochali se výhledy na pacifický oceán. V neděli jsme pak ještě stihli zajít na snídani se Zoe a projít další oblíbenou pláž Bondi. Jaké bylo mé překvapení, když jsme v tomto velkém letovisku narazili také na českou restauraci Hungry Czech, která nabízela typické české pochoutky (jako např. langoš či pečenou kachnu) za typicky vysoké australské ceny. Dlouhou procházkou po skalách jsme se dostali až na další pláž Coogee, kde jsme si dali místní Fish and chips a zakončili tak naše zimní výletování po Sydney.

Musím teda říct, že v létě by to bylo asi krapet lepší, ale i tak se mi největší australské město hrozně líbilo, protože tam byli pohodoví lidi, hodně parků a pláží a život tam sice musí být hrozně drahý, ale určitě příjemný. Když si vzpomenu na nějaké další veselé či zajímavé historky, tak je později připíšu a nebo se klidně ptejte!

Pokračování příště!

Australanka M.

Rychle zpravy z Brisbane!

Omlouvam se vsem, kteri ctou muj blog a tesi se na dalsi zpravy. Tedka je toho hrozne moc a mela sem fofry, chodili sme s Kubem po Sydney, navstivili vsechno mozne, dostali se do Brisbane, zaregistrovali se na univerzite a pustili se do hledani bytu! Dobre zpravy jsou, ze se mi povedlo sehnat pokoj celkem rychle a ted nam jeste zbyvaji ctyri dny, abysme prosli Brisbane a vsechno mozne kolem. Navic nemam moc pristup na internet, takze fakt nestiham psat ani blog, nahrat fotky ani odpovidat na e-maily. Ale slibuju, ze az Kube v sobotu odleti a budu mit cas, tak vsechno napravim, a dam vam vedet, jak jsme se ty dva tydny meli!!!! Zatim posilam vsem pusu!

Australanka M.

První dny v Sydney

Hurá, tak po strastiplné cestě přes půlku světa jsem se konečně v sobotu ráno (pro neznalé připomínám, že je zde o 8 hodin víc než u nás) ocitla u protinožců. No, cesta vlastně tak strastiplná nebyla, šikmooké letušky se pořád usmívaly a něco švitořily po korejsky, jídla bylo dost (a dokonce jedlé až na jednu chybu, které jsem se dopustila, když jsem si akčně k snídani dala zelenočajovou rýžovou kaši, blééé - ale podruhé jsem se poučila a vsadila na klasickou omeletu), přestupy jsem přežila, batoh se neztratil a celníci mě nešacovali. Takže vlastně až na tu délku pohodička a můžu jen doporučit :)

Z letiště se mi podařilo dostat do malého hostýlku ChiliBlue, kde jsem měla zarezervovanou postel v osmilůžkovém pokoji, která ještě však v tak časnou hodinu nebyla připravena a tak sem odhodila baťoh do dály a vyrazila na průzkum. Přestože je teď vlastně v Austrálii zima, svítilo krásně sluníčko a já se vypravila jen v teplejší mikině. Nedočkavě jsem hned zamířila do parku v centru, ze kterého měl být podle mapky z hostelu nádherný výhled na super slavnou Operu. A taky že jo! Když jsem dorazila na konec zahrad a uviděla tu monumentální stavbu, konečně jsem uvěřila, že jsem v Sydney. Procházela jsem se pořád kolem dokola a nemohla se přestat kochat, takže jsem skoro zapomněla na svůj spánkový deficit a časový posun. Kolem třetí to na mě ale padlo, tak jsem radši zamířila zpátky do hostelu, abych si trochu zdřímla.

V pokoji jsem však narazila na Fabiana z Francie, který se právě chystal za kamarády do města a tak sem si říkala, že jedno pivečko by mi taky neuškodilo. V baru jsme potkali jeho kámoše z Anglie, Irska a Zélandu a já jsem musela Fabiana obdivovat za to, jaký je s klukama kamarád, přestože jim nerozumí ani slovo (on totiž nerozuměl každou druhou větu ani mě, natož klukům s jejich silnými přízvuky). Kulečník a pivo ovšem očividně spojuje :) Ale uznávám, že já bych odvahu jet do Austrálie na rok s jeho angličtinou teda fakt neměla. Protože se mi už klížily oči a kulečník mi stejně nejde, radši sem se vrátila do hostelu, kde jsem od 7 hodin s přestávkami pochrupkávala až do 11 do rána! :)

V neděli jsem pak vyrazila dál do centra, prošla přístav, trh, projela se autobusem zdarma, obdivovala osvětlenou noční operu a ve finále se pokusila nahrát fotky na rajče. Kdo jste se tam ale byli mrknout, tak víte, že se mi to moc nedařilo - na hostelu je wifi šíleně pomalá a v McDonaldu (kam jsem se to šla otestovat) mi to taky moc nešlo. Snad ale v nejbližší době najdu nějaký rychlejší internet a podaří se mi je tam dostat.

Jinak jsem si nabrala moře materiálů a vymýšlím, co všechno v Sydney a jejím okolí podniknem, až konečně přiletí v úterý Kube. Město s ním projdu celé znovu, ale určitě se vydáme i někam na slavné pláže, do národních parků nebo do zoo na klokany :) Taky se těším, až se přestěhuju z toho dormsu (to je ten pokoj pro 8), protože je děsně prťavý a nemám si ani kam položit pomalu batoh - a to tu někteří bydlí asi permanetně a normálně u toho pracují. Jako já jsem zvyklá na barco, ale tohle bych teda asi nezvládla!!! Takže jinak od úterka skončí poflakování a začne opravdový sightseeing (pokud teda nebude Kube první tři dny spát :). Takže se těšte na nové zážitky a snad i nějaké fotky!

Zdravím všechny na druhém konci světa!

Pa Vaše Australanka :D

A vzrůšo může začít!

Milí přátelé,

vítám vás srdečně při čtení mého australského blogu! Teď je deset hodin ráno, čtvrtek 1.7.2010. Pobíhám splašeně po domě a hledám, co všechno mám ještě přibalit do svého australského baťůžku. Včera při velkém balení jsem totiž zjistila, že jsem byla tak vyděšená z toho, že se mi nepodaří nabalit do 20 kilo na 7 měsíců, že jsem už vše tak zredukovala a při finálním nabalení mi batoh hlásil neuvěřitelných 13 kg!!! Nastala tedy panika a neustálé hledání toho, co ještě na mou velkou cestu přibalit. Přihazuju pitominy, rychle tisknu různé dokumenty, stahuju průvodce, nabíjím mobily a prostě se snažím ještě rychle uvědomit, co všechno je potřeba.

Letadlo mi odlétá dnes v 18:45 z Vídně, kam mě dopraví mí drazí rodičové na poslední dojemné rozloučení. Pak už pofrčím směrem Zurich (ano trochu si zaletím, ale co se dá dělat) a odtud do Soulu a dalším strojem do Sydney. Celkem asi 30 hodin cesty, takže na místo dorazím v sobotu 3.7. v 6:20 ráno místního času. Bože, to bude teda zážitek! Balení Kinedrylu a prášků na spaní to ale jistí.

No nebudu vás tady zdržovat tím, jak se mi trošku nervozitou stahuje žaludek (jsem sice cestovatelka, ale hold tohle je výlet s velkým V) a raději vám popřeju veselé čtení mých dalších příhod a poprosím o všelijaké komenty a vzkázky - aspoň si tam nebudu ze začátku připadat tak sama! Na další příspěvek se už můžete těšit od protinožců, kolem mě budou skákat klokani, na klíně mi bude sedět medvídek koala a výhled budu mít na Operu v Sydney!

Tak držte palce, ať všechno dobře dopadne!

Australanka M.