Nový Zéland – Jižním ostrovem….

Zdravím všechny věrné čtenáře do ČR!

Jestli jste se dočetli až sem, tak to je super, protože už se mi mé cestování bohužel krátí a tohle bude jeden z posledních příspěvků…ale netruchlete, vyprávění naživo bude taky stát za to :D

Dneska je čtvrtek, sedím v hostelu v Nelsonu na severu Jižního ostrova Nového Zélandu a zítra nasedám na trajekt, který nás převeze na Severní ostrov. Takže už jsem toho za ten týden, co jsem tady, stihla docela dost. No jako vždy. Pokud toho člověk chce stihnout hodně vidět, tak se musí frčet, přestože tady by se dalo strávit v každém národním parku aspoň čtrnáct dní.



Abyste byli v obraze, tak teď opět cestuji s němcem Simonem, němku jsem ale vyměnila a teď s námi frčí Katrin. Autíčko máme malinké, každý den musíme ujet pořádný kus cesty plný zatáček přes hory a údolí, takže je to docela makačka. Náš roadtrip jsme začali v Christchurchi, hezkém městečku, které je bohužel krapet poničené zemětřesením, které tady bylo v září a jehož záchvěvy se ozývají doteď (ale mě se zatím daří všem živlům unikat a jak jsem pláchla z Brisbane a Queenslandu než se to tam zatopilo, tak teď se mi zatím zemětřesení taky vyhýbají). Cesta nás pak už vedla do vnitrozemí, kde jsme nejdřív navštívili nejvyšší horu Nového Zélandu Mt Cook, která je obklopena nádhernými ledovcovými jezery, ve kterých je voda mléčně tyrkysová a vypadají jako z pohádky.



Po cestě na jih jsme se zastavili v malebném Queenstownu, které je přezdíváno adrenalinovým městem, protože odtud můžete skočit z letadla, z mostu, do kaňonu, raftovat, atd (my jsme ale zatím žádné vzrůšo podniknout nestihli…podotýkám zatím ;) Odtud jsme přes zelené kopce plné ovcí a jelenů (je to dost překvapivé, ale asi tady normálně mají hodně jeleních farem!) přijeli k jezeru Te Anau, kde se zrovna konaly koňské dostihy. Ale ne jen tak jaké. Hlínou zasypali hlavní silnici uprostřed vesnice a koně se normálně proháněli tam. Docela vzrůšo, to nás ještě v Čechách snad nenapadlo. Od Te Anau už to bylo jen dvě hodinky k fjodru Milford Sound, který jsme v mlze a dešti projeli lodí a viděli tuleně a mraky vodopádů. Kvůli nabytému plánu se nám bohužel nepodařilo projít Milford Track (ale pokud by byl čas,tak bychom do toho určitě šli :D), což je jeden z Great Walks – 3-5 denních tůrek, které jsou různě po NZ, zamluvit se musí asi půlroku předem a stojí kolem 180 dolarů (a to je v ceně přespání na tři noci v chatrči – a člověk by řekl, že chození po horách vyjde levně, že).



Z fjordů už se nám dál na jih nechtělo a tak jsme přes labyrint u jezera Wanaka (kde jsem se tak ztratila, že jsem málem dehydratovaná nenašla cestu ven) dostali na západní pobřeží, kde jsme měli v plánu velký průzkum místních ledovců Fox a Franz Josef. Bohužel v den našeho slavného výletu tak pršelo, že všechny tůrky zrušili a nám nezbylo než se k ledovci vydrápat jen na obhlídku. Ale i tak je to masa ledu teda! Když jsme druhý den vysušili všechny promočené svršky a obuv, tak jsme se vydali k palačinkovým skalám (které prý vypadají jako kupa palačinek na sobě, ale to nemůžu potvrdit, jelikož jsem asi kupu palačinek nikdy neviděla – u nás doma se vždycky snědly dřív než se stihla kupa nasmažit). A odtud už vzhůru na jih do Nelsonu, kde jsme dnes zmákli nádhernou celodenní tůrku po plážích národního parku Abela Tasmana, kde nám počasí opět přálo a my se mohli dosyta pokochat krásou zélandského pobřeží!



A to je zatím vše. Zítra teda nasedáme na trajekt na Severní ostrov, kde nás čekají další zelená a snad slunečná dobrodružství. A zatím paráda, až na jeden deštivý bezledovcový den je tady krásně, krajina nádherna, všechno modré nebo zelené (taky trochu hnědé). No uplná Středozem :D Už jen hobiti nám tady chybí!
Ze Severního ostrova se snad ještě ozvu, než mi odletí letadlo příští pondělí zpátky do Evropy…teda fakt tomu ani nemůžu věřit, že za chvilku budu doma po všem tom cestování a válení se! Ale už se moc na všechny těším (doufám, že vy na mě taky jako!).

Velkou zélandskou pusu posílá

Marťa