Tasmánie – zelený klenot Austrálie

Ahoj všichni!

Takže teď sedím na letišti v Hobartu (hlavním městě Tasmánie), zpozdili mi let, tak mám aspoň čas dopsat blog, jelikož fotky se mi na rajče podařilo nahrát už včera. Týden v Tasmánii utekl jako voda a s ním i můj pobyt v Austrálii, jelikož už zítra budu mít v pasu nové razítko z Nového Zélandu. Nemůžu uvěřit, že už mi zbývají jen tři týdny a po víc jak půl roce budu doma! Ale teda přestože je to tady velké vzrůšo a to cestování mě neuvěřitelně baví, tak už se těším i domů, jelikož všude dobře, doma nejlíp, nééé? :D

No ale ta Tasmánie teda. Po propocených tričkách v Austrálii jsem si konečně uvědomila, že všude takové vedro není. V Tasmánii je totiž i v létě celkem svěže (asi jak u nás v září), tak jsem po dlouhé době vytáhla bundu a mikinu. Ale abych si nestěžovala, počasí nám celkem přálo, sluníčko skoro pořád svítilo a pršelo jen krapet, tak se to dalo přežít!

Cestovat jsem se tentokrát vypravila se Susannou a Simonem a v australském fáru jsme profrčeli celou Tasmánii kolem dokola. První den jsme se v Hobartu dosyta nabažili na Taste festivalu, kde se dalo okusit všechno z tasmánské kuchyně a já si pochutnala na grilovaném divokém wallabim (malý klokánek) a skvělém tasmánském moštu. Pak jsme ještě zašli na pivko s tasmaňanem Samem, u kterého jsme přespali poslední noc, a který nám doporučil, kam vyrazit. A pak už to jelo. Jeden národní park za druhým! A že jich teda v Tasmánii je požehnaně!



Nejdřív jsme si zajeli na horu Wellington s výhledem na Hobart a pak zamířili na jihovýchod, shlédli staré vězení v Port Arthuru a skalní formace a tryskající vody v Tasmanském Národním parku. Po cestě dál jsme se stavili nasbírat si jahody na místní farmě (a věřte, že byly tak sladké, že jich víc skončilo v mé puse, než v kyblíku) a dostali se až ke slavnému Wineglass zálivu s průzračně modrou vodou a bílými plážemi. Podobná krása nás čekala v Bay of Fires, kde se plno lidí ve vodě i koupalo (ale teda já zas takový otužilec být nemusím, přece jenom zima docela byla!).

No a abych to nezdržovala, tak další putování bylo zaměřeno na ostatní národní parky a hodně bushwalkování (tak se tady totiž říká tůrkám, přestože třeba žádným keřem vůbec nejdete jako!). Největším zážitkem pak byla celodenní tůra na patnáctistovku Mt Cradle, na který jsme se drápali hodinu a půl přes obrovské šutry v dešti a větru. Výhled z vrcholu, adrenalin při lezení a zmožené svaly tři dny poté ale stáli zato! Další dny jsme ale byli tak grogy, že už jsme raději vyráželi jen k jezerům, vodopádům, ochutnávat sýr nebo jablka nebo hrát bowling a šetřili se na další velké horské tůrky na Novém Zélandě :)



A kdo si vzpomněl, že v Tasmánii žije slavný tasmánský čertík, tak slavnostně oznamuji, že jsme jednoho divokého viděli! Fotku sice nemáme, jelikož nám utíkal přes silnici, ale i tak to byl zážitek. A taky jsme viděli plno wallabíků, wombata a echidnu! A kdo neví, co to je, ať si to vygooglí, ale já (úspěšná absolventka kurzu o australské přírodě) vám oznamuji, že jsou to ohromná a vzácná australská zvířata, která se jen tak nevidí! Takže taky dobrý zážitek!

No tak to by byl asi tak v kostce náš roadtrip po Tasmánii. Už to bylo celkem páté auto, kterým tady frčím, tak bych se už asi mohla nazvat zkušenou roadtriperkou, ne? :D V úterý přelétám na Nový Zéland, kam už se taky nemůžu dočkat a na který mě Tasmánie hezky navnadila (ona tam totiž taky asi bude pěkná kosa a plno zeleně). Nezapomeňte si ještě přečíst předchozí příspěvek z Melbourne, který se mi podařilo dopsat až teď, a dejte vědět, jak se daří v zmrzlé domovině!

Začátkem února na viděnou!

Marťa